BBCCzech

Vrchní soud v Praze včera stvrdil často zmiňovanou ironii osudu - tou nejvíce viditelnou obětí akce čisté ruce, jejíž halasné ohlašování v roce 1997 pomohlo sociální demokracii pod vedením Miloše Zemana k vítězství ve sněmovních volbách je první ministr financí sociálně demokratického kabinetu nastoupivšího po vítězných volbách v roce 1997.

Včerejší verdikt také ilustroval tempo, jímž pracuje systém české justice.

Od obvinění Iva Svobody a Barbory Snopkové k vynesení definitivního rozsudku uplynula doba delší než těch pět let, které by si bývalý ministr a jeho náměstkyně měli odsedět.

Ivo Svoboda, někdejší ministr a bývalý místopředseda pro řízení vládní strany, je ten nejvýše postavený politik, jaký byl v Česku po listopadu 1989 odsouzen.

Na včerejším verdiktu ovšem nic moc přelomového není. Jistě, pokud by člověk měl kauzu Svobody Snopkové posuzovat jen podle osob odsouzených, mohl by nabýt dojmu, že skončil velký politický případ.

Skutečnost je ale taková, že během let z ní všechny politické atributy vypadly.

Bývalý ministr a jeho náměstkyně byli odsouzeni jen za jaksi privátní zločiny, jichž se měli dopustit v souvislosti s Libertou.

Seznam sporných politických souvislostí případu, jež se před soud nedostaly, je přitom dlouhý: pokus o vraždu údajného sponzora ČSSD Ivana Lhotského, který měl do stranické pokladny přispívat v době, kdy klíče od ní měl právě Svoboda, ministrova snaha pověřit vyjednáváním o ruském dluhu Baraka Alona, jehož jméno později padalo v souvislosti s osmimiliardovým tunelem v Komerční bance a z jehož konta měl přijít část peněz na stavbu domů obou odsouzených, podivné pohyby desítek milionů korun na kontě Svobodovy matky atd. atp.

To vše je dnes už téměř zapomenuto, a skončí-li Svoboda a Snopková ve vězení, aniž by promluvili, zřejmě to bude zapomenuto úplně.

Na žádné straně totiž, zdá se, neexistuje, jak se dnes říká, politická vůle vnést trochu světla na místa, kde se během devadesátých let stýkala politika a ekonomika.

A ukazuje se také, že není-li vůle politická, nedostává se ani vůle policejní.

Na téhle situaci se už těžko, něco změní. Všechny "rozhodující politické síly" mají ve své historii nějaká ta "citlivá" místa a asi se jim nebude chtít vytahovat minulé prohřešky na konkurenci a riskovat tak, že se s nimi bude nakládat podobně, až se ta konkurence chopí vlády.