Ivan Medek novinář

Viděli jsme v televizi zástupy mužů, žen a dětí trpělivě čekající ve frontách na vlastní smrt. Vlaky přivážející stále nové a nové lidi, z nichž někteří zemřeli už během cesty.

Nic neskončilo. Gulagy trvaly donedávna a možná pokračují někde dodnes

Je dobře, že další generace mají možnost tohle vidět. Zapomínání, pro které někteří mají slovo vyrovnávání se s minulostí a které považují za nejlepší východisko do budoucnosti, je, jak historie učí, tím nejhorším, co by nás mohlo potkat.

Vím, že si mnozí při pohledu na záběry z Osvětimi v duchu říkají: zaplať Pán Bůh, před šedesáti lety to v Osvětimi skončilo.

Nic neskončilo. Gulagy trvaly donedávna a možná pokračují někde dodnes. Jen v trochu jiné formě.

Pol Potovi lidé neměli techniku, plynové komory, ani dost patron. Zabili miliony lidía kyjem.

Pol Potovi lidé neměli techniku, plynové komory, ani dost patron. Zabili miliony lidía kyjem.

V Africe se čerstvě osvobozené národy vzájemně vyvražďují již léta.

Určitá část islámského obyvatelstva se rozhodla, že je třeba zničit stát Izrael, ti velkorysejší pak chtějí zlikvidovat rovnou celé Spojené státy severoamerické.

Poslední okamžiky těch, kdo stáli pod sprchami v plynových komorách, si nikdy nemůžeme představit. Jsou to chvíle těsně před smrtí, o které nevíme nic a o které nám ti, kteří se sní setkali, nemohou podat svědectví.

Na všech těch hrůzných obrazech jsme ale mohli vidět nejen ty, kteří se nevrátili, ale i ty, kdo je na smrt poslali a kdo je popravili. Někteří z nich možná ještě žijí.

Rozhodně žijí ti, kteří v podobném pekelném díle pokračují a dnes posílají své syny a dcery obalené výbušninami na náměstí izraelských, iráckých a třeba i evropských měst.

Měli ti nacističtí šéfové i jejich pohůnci, ti dnešní teroristé snad někdy vůbec špatné svědomí?

Myslím, že ne. Jinak by to asi sotva mohli dělat. Je to horší, oni totiž měli a mají pocit, že k tomu, co dělají, mají právo. Dokonce jsou přesvědčeni, že to je dobré, že slouží dobru, že dělají něco ve prospěch dobré věci.

Kde je tedy ta chvíle, kdy se v civilizované společnosti náhle změní něco, co nakonec vede až k oněm osvětimským hrůzám?

Kde je tedy ta chvíle, kdy se v civilizované společnosti náhle změní něco, co nakonec vede až k oněm osvětimským hrůzám?

V závěrečné scéně slavného filmu Norimberský proces říká obžalovaný německý soudce americkému prokurátorovi: "Kdybych byl tušil, k jakým hrůzám to povede, jednal bych jinak."

Spencer Tracy mu odpovídá: "Vy pořád nic nechápete. Ty hrůzy přece začaly ve chvíli, kdy jste vědomě odsoudil prvního nevinného člověka."

Nevím, jestli si toto u nás uvědomují všichni soudci z minula, kteří ještě mezi námi žijí. Možná si také dodnes myslí, že po roce 48 jednali v zájmu dobré věci.