Adam Drda analytik BBC

Soudit se s novinami se v Česku politikům často vyplácí. Představme si to takto: reportéři popíší případ politikova selhání, který jsou nuceni z nejrůznějších informací pracně rekonstruovat.

Reportéři popíší případ politikova selhání, který jsou nuceni z nejrůznějších informací pracně rekonstruovat

Věc má pravdivé jádro, ale přitom se novináři dopustí několika omylů, publikují pár nepřesných údajů. Ty sice nemění podstatu věci, ale představují chybu, na niž se dá zaútočit.

Politik se obrátí na soud a řekne: je třeba konstatovat, že tato konkrétní jednotlivost, napsaná v novinách, je nepravdivá. Soud nemůže, než s ním souhlasit.

Podstata věci, tedy politikova selhání, pak sice ještě pořád zůstává, ale politik odchází od soudu s verdiktem, který přikazuje listu, aby se za jednotlivou nepravdu omluvil.

Vypadá to jako očištění, i když to žádné očištění není.

K čemu jsou náhrady?

Nynější premiér Stanislav Gross si před asi pěti lety pořídil byt za víc než čtyři milióny korun. Vzal si hypotéku na milion sedm set tisíc a složil v hotovosti dvou a půl miliónovou zálohu.

Osobní finance ústavního činitele musí být ze zákona transparentní

MF DNES si zjistila, že v letech 1992-1999 Gross vydělal v různých poslaneckých funkcích z řádných příjmů necelé dva milióny korun čistého - a vznesla otázku, kde tedy vzal na dvou a půl miliónovou zálohu, když jeho žena byla nejdřív servírka a pak na mateřské dovolené, podnikat začala až později.

Ta otázka padla plným právem, protože osobní finance ústavního činitele musí být ze zákona transparentní, aby bylo možno snáz ohlídat, zda není zkorumpovaný nebo nějak nezneužívá svou funkci.

Gross řekl, že mu milion dvě stě tisíc půjčil strýc, ale i tak bylo divné, že by si zbytek naspořil - musel by totiž žít z nějakých sedmi osmi tisíc korun měsíčně.

Teď přišel s tím, že jeho řádné příjmy byly ve skutečnosti mnohem vyšší, celkem tři a půl miliónu, protože je třeba do nich započítat tzv. nezdanitelné náhrady poslaneckých výdajů.

Je to velmi podivný argument a Gross si na sebe plete bič: "náhrady" jsou totiž určeny k tomu, aby "nahradily" politikům výdaje, související s výkonem jejich profese, ne k tomu, aby si za ně kupovali byty nebo vylepšovali rodinný rozpočet.

Nemajetný strýc

I kdyby se ale vzalo vážně, že Gross měl "o náhrady" vyšší příjem, stejně se nemění podstata problému.

Podle reportérů MF DNES nechal ke svému příbytku přistavět zimní krytý bazén za dalších cca 750 tisíc a k tomu je třeba připočítat vnitřní vybavení bytu. Ale to není všechno.

Pan premiér může udělat jedinou věc: přestat se vztekat a vyhrožovat - a věrohodně vysvětlit, kde se jeho finance vzaly

Ukázalo se, že strýc František Vik, který mu údajně půjčil, je poměrně nemajetný člověk, navíc se zaplétá do vlastních výpovědí.

Gross nejdřív tvrdil, že strýc měl peníze z prodeje bytu a rodinného domku. Strýc zase tvrdil, že Grosse opravdu založil.

Pak se ukázalo, že na to při nejlepší vůli nemohl mít, a tak prohlásil, že si půjčil od někoho dalšího v cizině. Potom zase řekl, že to o té cizině nikdy neříkal, ale snad si jen dělal legraci, kterou novináři nepochopili.

Následně sdělil, že si pro Grosse půjčil u nejmenovaných dalších příbuzných a nakonec to ukončil větou: "... čí to byly peníze? I kdyby byly od Hitlera, nikomu do toho nic není."

Jinými slovy, starý problém zůstává, premiér Gross se k němu nedokáže postavit otevřeně a naopak soustavně mlží a nastrkuje za sebe zmateného chudého strýce, kterému nota bene víc než miliónovou půjčku nesplácí.

Jestli se MF DNES spletla a - jak Gross dál tvrdí - chybně uvedla, že o půjčce od příbuzných začal mluvit najednou, až po letech, kdy se o jeho bytu začalo víc psát, je to sice žurnalistická chyba, ale rozhodně ne zásadní věc.

Pan premiér může udělat jedinou věc: přestat se vztekat a vyhrožovat - a věrohodně vysvětlit, kde se jeho finance vzaly. Jinak na něm zůstane podezření, že přišly od někoho, kdo má pádný důvod se schovávat.