Daniel Kaiser analytik BBC

Proti podezření, že premiér možná lže o penězích, za něž si obstarával bydlení, jsou všechny jeho staré nepříjemnosti - například sponzorské aktivity manželky Šárky, aféra Přibyl, dokonce i nejnovější příběh policejního týmu Mlýn - pouhé prkotiny.

Co zatím vlastně víme? V Mladé frontě Dnes z katastru nemovitostí zjistili, za kolik Stanislav Gross v roce 1999 koupil byt 4+1 na Barrandově a že Grossovi tenkrát z přiznaných příjmů tolik našetřit nemohli, ani kdyby jedli vzduch a pili světlo.

Na scéně se objevil strýc František Vik, který prý svému synovci půjčil milion dvě stě tisíc. Gross doplnil, že bývalý voják z povolání Vik před odchodem do důchodu dobře vydělával a navíc prodal dům.

Vik ale svůj rozestavěný dům prodal ještě před revolucí, kdy byly ceny nemovitostí zlomkem cen dnešních, žádnému ze svých pěti vlastních nebo vyženěných dětí srovnatelné peníze nepůjčil ani nenabídl, sám si dokonce dva roky předtím musel půjčovat o dva řády nižší sumu na koupi družstevního bytu.

V úterý tedy pan Vik ještě upřesňoval: peníze pro Grosse si půjčil od příbuzného v cizině. Příbuzný mu ty peníze přivezl v igelitových taškách. V téhle chvíli už se vysvětlování začalo pohybovat na hranici frašky; Vik sám svoje odpovědi znevažoval, do Hospodářských novin například řekl, že to byla legrace, kterou "novináři nepochopili."

Předseda vlády takovou legraci asi nemá. MfD se tomu klíčovému slovu sice zatím spíš vyhýbá, je ale jasné, o co jí jde: najít odpověď na otázku, jestli Gross náhodou v devadesátých letech nebral úplatky.

Takhle ošklivému podezření nebyl po převratu vystaven ještě žádný český premiér - ani Pithart, ani Klaus (vymyšlená reportáž Novy o vile v Davosu se nepočítá), ani Zeman a samozřejmě ani Špidla.

Předseda vlády s rostoucím zájmem novinářů ztrácel řeč - ke zprávě, že strýc si musel půjčit, aby mu půjčil, se nevyjádřil

Kolem případu se během těch dvou týdnů nabalily tři vrstvy ticha. Především mlčí samotný premiér. Buď si utřiďuje svoje argumenty, aby aféru jedním rázem smetl. Nebo se snaží celou patálii vysedět.

Až na nahodilé výjimky ale mlčí - a to je předpoklad i pro mlčení premiéra - také většina novin, rádia, o televizi nemluvě. Ticho kolem Grossova bytu ostře kontrastuje se zájmem, který vyvolala nedávná zpráva Hospodářských novin, že si ministr vnitra Gross v roce 2002 tajně zřídil záhadný tým policejních vyšetřovatelů. Peripetie s koupí bytu přitom novinář může uchopit a divák pochopit daleko snáze než právní rozbory zákona o policii, do nichž aféra Mlýn nutně směřuje.

Ostatní noviny snad nechtějí opisovat, když nemají, co by k tomu přidaly vlastního. Navíc se od chvíle, kdy se o detailech kupní smlouvy na barrandovský byt začalo psát, Gross v otevřeném prostoru, kde by ho mohli potkat novináři, v podstatě nevyskytoval.

Menší rozhovor poskytl pouze jeden, provládnímu deníku Právo a pouze k situaci uvnitř ČSSD. Přišel na jednu tiskovou konferenci - jenže na ní měl rakouského kancléře Wolfganga Schüssela a na bilaterálních tiskovkách se otázky k domácí politice nekladou ani nepřipouštějí.

Nejnápadnější je ale třetí druh ticha, tedy mlčení zbytku politické scény. Opoziční občanští demokraté (a s nimi například šéf koaliční opozice Miroslav Kalousek) Grosse za mlžení kolem bytu kritizují pouze, když jsou tázáni. Zpravidla je to taková kritika na půl plynu: prý to je soukromý problém pana Grosse, on sám ať si svoje podezření ustojí před voliči.

Od kdy ale opozice nechává problémy vládních činitelů ležet na ulici? Snad jenom, když se bojí, aby jí při tom sbírání taky nepraskly kalhoty.