Ondřej Štindl analytik BBC

Rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě udělalo radost občanským demokratům, s uspokojením bylo kvitováno i na Hradě. To ale neznamená, že by nález Ústavního soudu dal za pravdu vší kritice, kterou rozhodnutí o neplatnosti senátních voleb v Praze 11 vyprovokovalo.

Z větší části se totiž byla nesena představou, že soudní intervence do procesu voleb je jaksi z principu nepřijatelná, že představuje hrozbu pro politickou svobodu, fakticky omezuje suverenitu voliče. Způsob, jímž byl spor o volební výsledky na Praze 11 nakonec uzavřen, dokládá, že ta kritika byla neoprávněná.

Pro Ústavní soud ovšem bylo důležité, že sporné články nebylo možné popsat jako formu střetu dvou senátních kandidátů - týkaly se lokální politiky

Jedna soudní instance rozhodla, jiná to rozhodnutí přezkoumala, výsledkem toho přezkoumávání je i to, že pravidla, podle nichž se budou posuzovat jiné podobné kauzy, už budou přesnější. V čem? Jednak v tom, že se Ústavní soud pokusil nějak vymezit prostor předvolební kampaně - do něj podle tribunálu nespadají radniční noviny.

Připomeňme, že předmětem stížnosti lidoveckého kandidáta Antonína Zápotockého, který si na výsledek voleb stěžoval, byly právě podle něj nactiutrhačné texty, které o něm byly před volbami publikovány v místním tisku.

To, že se ve sporném vydání noviny objevily i anonymní dopisy, považoval za důležité zdůraznit i Ústavní soud, který vůbec připustil, že se na Praze 11 před volbami dály zvláštní věci.

Pro Ústavní soud ovšem bylo důležité, že ty sporné články nebylo možné popsat jako formu střetu dvou senátních kandidátů - týkaly se lokální politiky. Podle soudu se také nedá jednoznačně říci, že nebýt těch textů Jan Nádvorník z ODS by nevyhrál. Tady je asi ta pro budoucnost nejdůležitější část argumentace Ústavního soudu.

Čistota kampaně nebo předvolební taktiky jednotlivých kandidátů má být posuzována v kontextu dosažených výsledků a jejich pravděpodobnosti. V konkrétním případě Prahy 11 ovšem situaci komplikuje to, že se volilo do Senátu - tedy dvoukolově.

Antonín Zápotocký argumentuje tím, že k postupu do druhého kola mu chybělo 325 hlasů a podle něj pomlouvačné informace v radničních novinách, které před volbami vyšly v mimořádném nákladu padesáti tisíc výtisků ho o právě těch 325 hlasů mohlo docela snadno připravit - dost možná má pravdu.

Pro Ústavní soud bylo ale důležitější přesvědčivé celkové vítězství Jana Nádvorníka. Zjednodušeně je možné si jeho výrok vkládat tak, že by Nádvorník vyhrál v každém případě, i kdyby žádné články v radničních novinách nevyšly - koneckonců ODS je v Praze tradičně silná. Na tom, kdo by proti němu stál ve druhém kole proto tolik nezáleží.

To je ovšem argumentace použitelná prakticky jedině pro senátní volby, v nichž vítěz bere všechno. Bude-li Ústavní soud jednou rozhodovat i o stížnostech na průběh třeba sněmovních voleb, kde je důležitý počet hlasů bez ohledu na to, na jakém místě se ta která kandidátka celkově umístila, bude muset pravidla vymezit nějak jinak.