Zdeněk Lukeš historik architektury

Není to špatný nápad, neboť místo v severozápadním koutě Letenské pláně lze skutečně - jako jediné na tomto území - zastavět.

Pamětníci si jistě vzpomenou, že zde stávala tzv. Kolonka - řada nízkých dřevěných pavilonů, postavených po první světové válce z iniciativy ing. Václava Havla a sloužící pak léta pražským studentům jako kolej. Architektura to nebyla nezajímavá - šlo o kubistické stavby, byť kuriózně vyrobené ze dřeva podle projektu prof. Miloše Vaněčka.

Po jejich zbourání v 70. letech se na místě objevila smyčka tramvaje. O kus dál vede trasa metra a je tu dokonce nikdy nedokončený výstup ze stanice Hradčanská.

Moderní knihovny jsou zařízení, která pulzují životem - s půjčenou knížkou si můžete sednout třeba do kavárny, jsou tu internetové boxy, dětské koutky, koncertní sály

Na počátku 90. let se tu uvažovalo o stavbě koncertní síně za japonské peníze, což pak nějak vyšumělo. Každopádně je pozemek v územním plánu města stále určen k zástavbě - a to objektem pro kulturní účely. Proč toho tedy nevyužít?

Já jsem pro. Ostatně lépe tady mít knihovnu, než třeba hotel, obchodní centrum nebo administrativu. Je tu dost místa pro parking, ideální poloha pro studenty i badatele, v okolí zeleň… Přesto může být nakonec vše špatně a já bych chtěl na některá nebezpečí upozornit.

Především je třeba včas a precizně formulovat program. Ten by neměl být příliš nafouknutý, jak se říká, neboť provoz takové knihovny je velmi nákladný. Nejde také o to vystavět za peníze daňových poplatníků velké skladiště obalené mramorem.

Moderní knihovny - jako je třeba ta liberecká, abychom nechodili daleko - jsou zařízení, která pulzují životem - s půjčenou knížkou si můžete sednout třeba do kavárny, jsou tu internetové boxy, dětské koutky, koncertní sály, je tu možno poslechnout si v klidu hudební nahrávky na různých typech nosičů, sál pro divadelní a filmová představení, restaurace, obchody, výstavní prostory.

Vzácné tisky jsou prezentovány jen na obrazovkách počítačů. Pohyb je volný a zapisujete se jen, když si chcete knížky odnést domů. Je to vlastně takové přívětivé multimediální centrum, nikoli zasmušilá čítárna, kde se hrbíte nad stolkem, zatímco na vás ostřížím zrakem dohlíží podezřívavý dozorce, jak to známe z anglických detektivek z univerzitního prostředí.

Dále by stálo za to, aby knihovna sloužila i pro sbírky jiných institucí, které dnes blokují nejeden cenný objekt. Například haldy starých časopisů ze sbírek Národního muzea by se konečně mohly vystěhovat ze Zámečku ve Stromovce, pro nějž by se jistě našlo lepší využití. Chce to jen, aby se instituce domluvily.

A pak je tu otázka kvalitního architektonického řešení. To může garantovat dobré zadání a celosvětová soutěž, k níž budou vyzváni ti architekti, kteří již podobný úkol se ctí zvládli. Ale lépe, než autor Francouzské národní knihovny v Paříži, která je sice efektní, ale má mizerně vyřešený provoz.

Tohle dát dohromady chce trochu času a dobrý profesionální tým. Výsledkem by neměly být předražené faty morgány, ale architektura, která nebude dělat Praze ostudu, budova, do níž budeme rádi chodit.