Daniel Kaiser analytik BBC

Tři týdny před programovou konferenci se stranická i nestranická veřejnost dozvěděly, že liberálové v ČSSD v čele s premiérem Grossem a jeho ministrem financí Sobotkou chystají na konferenci prosadit nižší daně ze mzdy, velkorysejší odpisy pro živnostníky a svobodná povolání, jakož i další nápady, které v důsledku znamenají míň peněz ve státní kase, a tudíž slabší sociální stát.

Vedle Modré šance ODS nevypadají navrhované změny nijak radikálně, v sociálnědemokratickém prostředí by ale znamenaly malou revoluci.

Pokles přímých daní na úkor daní nepřímých, to je víc peněz v peněžence a dražší chleba.

Vedle Modré šance ODS nevypadají navrhované změny nijak radikálně, v prostředí ČSSD by ale znamenaly malou revoluci

Vláda by lidem dala o něco větší svobodu v nakládání s vlastními penězi a potěšila by ekonomy, jejichž většina posun od přímých k nepřímým daním propaguje jako na kolovrátku.

Přesto ale ekonomičtí analytici s potleskem nespěchají.

Po zkušenostech s koalicí nenaplněných očekávání, která půldruhého roku ohlašovala reformu veřejných financí, aby z toho nakonec vzešel pouze nevýrazný soubor úsporných opatření, se jim není co divit.

Ideový bedomovec

Připomenout si Špidlovu dvouletku není v této chvíli vůbec na škodu.

Stanislav Gross mění základní hospodářskou strategii skoro bez varování

Vladimír Špidla (a s ním samozřejmě i Grosss) vyhrál v roce 2002 volby na jednoduchém programu: zachovat a podle možností upevnit status quo sociálního státu.

Od svých utkvělých představ, například že průběžný důchodový systém může dál fungovat bez podstatných změn, nebo že výška daní nemá vliv na růst ekonomiky, se Špidla vzdaloval pod tlakem reality a Evropské unie, dával si se svým přerodem na čas a svou věrolomností se viditelně trápil.

V tomto ohledu kontrast mezi ním a jeho nástupcem snad ani nemůže být větší.

Stanislav Gross mění základní hospodářskou strategii skoro bez varování, jako nějaký ideový bezdomovec, který si nikdy nic opravdu nemyslel, v žádné ideologii nezapustil hlubší kořeny a nebude se mu tudíž stýskat po starých pozicích.

Ta nekomplikovanost, s níž najednou zařadil liberální šaltpáku, vyráží dech - bez ohledu na to, co z jeho nového směru po programové konferenci zbude.

Další zájemce o post předsedy strany, ministr práce Zdeněk Škromach, Grossovu úvahu vystihl docela přesně: vyfouknout ODS voliče střední vrstvy.

Asi by nás neměly klamat soucitné, sebejisté úsměvy, jaké teď nasazují občanští demokraté.

Máme vládu nezvykle zaměřenou na marketing a jakýsi průzkum voličského trhu. Pokoušet se o nějaké dlouhodobější předpovědi jejího chování postrádá smysl

Samozřejmě že ODS jisté důvody k obavám má: ČSSD by byla lehčím soupeřem, kdyby agitovala svým tradičním socialistickým stylem, jak to zkoušela před podzimními volbami. Co kdyby to tentokrát Grossovi vyšlo?

Vědomí, že občanští demokraté konečně zase udávají tón a témata a že se od nich ČSSD programově odvozuje, to by byla hodně slabá útěcha pro stranu, která už je nadržená vládnout.

Kde zůstaly tradice?

Potvrzuje se, že dnes máme vládu nezvykle zaměřenou na marketing a jakýsi průzkum voličského trhu, že pokoušet se o nějaké dlouhodobější předpovědi jejího chování postrádá smysl.

Z porážky v krajských a senátních volbách loni v listopadu premiér a jeho lidé zjevně vyvodili poučení, že třinácté platy, výsluhový režim pro policisty nebo novomanželské půjčky nezabírají tak, jak si představovali.

Až do listopadového volebního debaklu ani Gross, ani Sobotka slovem nenaznačili, že by jim odvody z platů připadaly přehnaně vysoké

Podle nedávného sociologického průzkumu pro Mladou frontu DNES zahrnuli Češi vysoké daně mezi tři hlavní problémy naší doby - to muselo být pro Grosse, který celý svůj dospělý život strávil v aparátu ČSSD, nečekané čtení.

Tak proč to pro změnu nezkusit s nižšími daněmi? Až do listopadového volebního debaklu přitom ani Gross, ani Sobotka slovem nenaznačili, že by jim odvody z platů připadaly přehnaně vysoké.

Může ale Gross tuhle zatáčku vybrat s rozjetým náklaďákem naloženým sociálnědemokratickou tradicí?

Každopádně bude za dva týdny v zapeklité situaci. Dlouhodobý program se v ČSSD rodil pomalu několik roků a celou tu dobu byl ideál relativně vysokých daní samozřejmostí, o níž nebylo třeba diskutovat.

Ten text se už asi nedá přepsat. Kromě dlouhodobého programu ale delegáti mají schvalovat i kratší, takzvaný akční program - a v něm by zase Gross potřeboval nějak zohlednit svoji novou zálibu v nižších daních.

Přejme delegátům, aby si na programové konferenci neuhnali schizofrenii.

Mnoho povyku pro nic

Ve středu Evropský parlament s jasnou dvoutřetinovou převahou odsouhlasil evropskou ústavu; pouze poslanci z Británie, Polska a České republiky byli většinou proti.

Dvoutřetinová většina ve Štrasburku rozhodně neznamená, že by ve stejném poměru byly pro tuto konkrétní ústavu i dvě třetiny evropského obyvatelstva

Hlasování bylo spíš symbolické, o osudu ústavy se samozřejmě rozhoduje v ratifikačním procesu; zatím jím prošlo Maďarsko a Litva a na 23 zbývajících členských států ještě čeká.

Výsledek se také dal odhadnout dopředu.

Evropský parlament přitahuje ze své podstaty spíš eurofederalisty, dvoutřetinová většina ve Štrasburku rozhodně neznamená, že by ve stejném poměru byly pro tuto konkrétní ústavu i dvě třetiny evropského obyvatelstva.

Přesto fronta českých odpíračů složená z poslanců ODS, Jany Bobošíkové, Vladimíra Železného a komunistů vyvolala v českých médiích vzrušenou a lehce hysterickou reakci.

Místo aby se příznivci integrace s motivy odpíračů vypořádali věcně, začalo se hned zkoumat, s kým hlasovali a s kým nehlasovali.

Postdemokracie v praxi

V asi nejkrystaličtější podobě předvedl tento typ uvažování politolog Jiří Pehe článkem "Česko, zlobivý žák Východu" otištěným v jedněch novinách v pátek.

V Litvě schválili ústavu tak rychle hlavně proto, že tam rychle přibývá lidí, jimž text vadí

S odmítavou pozicí ODS se Pehe vyrovnal prostou úvahou: když prý ústava nevadí v ostatních evropských zemích, asi na ní nic špatného nebude.

Jestli ale v některých dalších zemích ústava vadí, se teprve ukáže. V Litvě, jejímž rychlým Ano politolog Pehe argumentuje, schválili ústavu tak rychle hlavně proto, že tam rychle přibývá lidí, jimž text vadí.

Ve volbách zabodovali euroskeptici, a tak se starý parlament rozhodl euroústavu ratifikovat honem honem ještě na svojí poslední schůzi.

Není tohle ona postdemokracie, před níž varuje český prezident? A opravdu je český evropský diskurs odsouzen ke způsobům, jaké se novinami rozlévaly tento týden? Bude se argumentovat davem?

Liberálně motivovaní odpůrci ústavy - kteří se ovšem na veřejnosti v podstatě smrskli na ODS a hrst jí blízkých komentátorů, jako kdyby kritizovat evropskou ústavu znamenalo zadat si s Václavem Klausem - si zatím počínají o stupeň věcněji.

Chybí mi ta jistota

Ústava opravdu o třetinu zmenšuje českou váhu v Evropské radě, posiluje pravomoci centrálních orgánů v Bruselu, poprvé explicitně na tak vysoké právní úrovni konstatuje, že evropské právo má přednost před právem členských zemí.

Nikdo zatím nemůže poctivě odhadnout, co by navržená ústava s unií a jejím právem udělala Týdeník Economist

Ústava obsahuje Chartu základních práv a ta zase obsahuje tak sporné paragrafy, jako je garance rovných šancí nebo právo odborů mluvit do řízení soukromé firmy.

Třeba euroskeptici přehánějí, jako už tu a tam přeháněli v minulosti; autor těchto úvah není právní expert a rád by se nechal poučit.

Českými médii se ale zatím ani nemihla seriózní analýza možných právních dopadů ústavy, vlastně nikomu tady nestojí za zamyšlení pozoruhodná okolnost, že ústavu bude vykládat Evropský soudní dvůr, přičemž jedním z kvalifikačních předpokladů pro práci u soudu má podle ústavy být proevropské, rozuměj prointegrační přesvědčení.

I slavný britský týdeník Economist, který Evropskou unii bedlivě oklepává ze všech možných stran, nad textem ústavy trochu bezmocně konstatoval: nikdo zatím nemůže poctivě odhadnout, co by navržená ústava s unií a jejím právem udělala.

Kde se panečku bere ta jistota v českých novinách?