Daniel Kaiser analytik BBC

Pokud snad Antonín Klimek někdy toužil po profesním uznání, dočkal se dost pozdě - kvůli kádrovým důvodům, jak se za komunistů eufemisticky říkalo třídní mstě, prožil nejproduktivnější léta historikova v podnikovém archivu Škodovky.

Svoje pirátské rešerše v archivech prezidentské kanceláře, které prováděl načerno díky jednomu známému, mohl ukládat jenom do šuplíku. Ačkoliv žil na okraji historické obce, dokázal ale ve svém oboru nakonec víc než velká většina oficiálně činných historiků.

Ačkoliv žil na okraji historické obce, dokázal ale ve svém oboru nakonec víc než velká většina oficiálně činných historiků

Když přišel převrat, táhlo Klimkovi na třiapadesátý rok. Celkem brzy bylo zřejmé, že skoro všechno nekonformní a zajímavé z humanitních věd dokázal vydat samizdat nebo exil. Klimek byl jedním z mála pozdních objevů.

Pozornost si zaslouží především jeho monumentální dvousvazkový "Boj o Hrad", široce pojatá zpráva o tom, jak první republika řešila a vyřešila otázku nástupnictví po TGM. "Bojem o Hrad" dosáhl Klimek svého vrcholu a také stropu.

V nekomunistickém českém dějepisectví a historické literatuře existovaly předtím na první republiku, zjednodušeně řečeno, vlastně jen dva protilehlé názory: oficiózní masarykovská legenda a proti ní lehce žlučovitá katolicko-literární publicistika, která Mnichov vykládala jako trest za Masarykovu účast na rozbití Rakouska-Uherska.

Oběma pastem se Klimek dokázal vyhnout. Uznával Masaryka a jeho politickou bilanci, netrápil se nějakými špatně potlačovanými pochybnostmi nad vznikem Československa.

Přitom, jakoby mimochodem, suše dokládal, že ani Masarykovi, Benešovi a jejich spojencům z hradního tábora nebyla - když na to přišlo - žádná metoda politického boje cizí.

Jak krutý a nespravedlivý uměl být Masaryk k lidem, jež považoval za škůdce československé věci, zachytil Klimek přesvědčivě už o pár let dřív v knize o legionáři a pozdějším fašistovi Radolovi Gajdovi.

Gajdovskou monografii Klimek napsal spolu s Petrem Hofmanem a nutno říct, že psaní ve dvou mu šlo k duhu.

Tam, kde na přetavení svých historických nálezů do stravitelného vyprávění zůstal sám (tak jako v "Boji o Hrad"), bude čtenář, který není zrovna fachidiot, často škobrtat.

Autor buď zapomínal, nebo nevěděl, že roky bádání se zhodnotí tím víc, čím větší čtenářskou obec se mu povede zasáhnout. Prvního i druhého dílu "Boje o Hrad" se každého prodalo zhruba čtyři tisíce kusů.

Tak jako většině současných českých historiků chyběl i Klimkovi vysoký styl. Jeho hlavní vklad je v ohromující dokumentární práci, interpretační poctivosti a nestrannosti, s níž vykreslil pozadí meziválečné československé politiky.

Až jednou z univerzit vyjde nějaký ten český Davies nebo Ferguson, může se ke svojí velké syntéze první republiky odrazit ze solidní klimkovské dlažby.