Marek Šálek redaktor časopisu Týden

Budeme při dovolené u moře ještě někdy schopni bezstarostného odpočinku v rozpáleném písku, omývaném příbojem? Namazat se opalovacím krémem, klesnout na ručník a následující hodiny otupěle klimbat?

Nepromění se polehávání na pláži, které jsme pokládali za ten nejbezpečnější způsob trávení prázdnin, ve velmi zneklidňující podnik?

Máme si příště přibalit na pláž dalekohled, seizmograf nebo třeba cvičenou krysu schopnou včas rozpoznat ultrazvuk šířený otřesy země a duněním moře?

Představte si obvyklou pobřežní scénku: rodiče se věnují jeden druhému, případně spí, zatímco dítě plácá hrad z mokrého písku tam, kde souš olizují vlny.

Co teď, když jsme v televizi tolikrát zahlédli masy kalné vody valící se skrz turistické bungalovy, obracející auta na parkovišti, proměňující hotelové bazény v divoké peřeje?

Neustále pokukovat po hladině moře, nervózně poslouchat jeho hukot a při každém sebevzdálenějším výkřiku velet k úprku?

A co oblíbené výlety na nedaleký ostrůvek, odkud není kam utíkat! Nebo obyčejné potápění se šnorchlem, při kterém člověk neslyší nevidí a když se vynoří, může být pozdě! Výpravy znuděných mužů do vnitrozemí, při kterých zbytek rodiny zůstává vydán napospas plážové idyle!

Přitom by taková ostražitost měla být logická. Každý rok dorazí k břehům světa několik ničivých vln, vyvolaných zemětřesením, výbuchem sopky, sesunem podmořské pevniny.

Jenomže při nich neumře tolik lidí, natož bílých, nebo spíš zrůžovělých rekreantů. Tím méně Čechů. Našinec - současník tudíž tsunami dosud znal nanejvýš ze starých japonských kaligrafií, případně béčkových hollywoodských filmů.

A málokdo si uměl představit, jak vlastně vypadá. Že to nemusí být pohádkově obří vodní stěna, ale že se smrtící úder podobá spíš zrychlenému nástupu povodně, jakou jsme zažili v letech 1997 na Moravě a o pět let později v Čechách. Hladina se zvedne a než lidem dojde rozsah potopy, je zle.

Co teď? Máme si příště přibalit na pláž dalekohled, seizmograf nebo třeba cvičenou krysu schopnou včas rozpoznat ultrazvuk šířený otřesy země a duněním moře? To se asi nestane.

Nebo stačí vzít nohy na ramena, jakmile voda těsně před úderem tsunami náhle zmizí? Mnoha turistům na pobřeží Thajska, Indonésie, Indie a Srí Lanky se stala osudná právě jejich zvědavost, když začali jásat a prohlížet si nezvykle odkryté dno plné čarokrásných mušlí a plácajících se ryb.

Naštěstí existuje ještě jeden jednoduchý recept, jak snížit pravděpodobnost smrti na pláži. S válením u moře to letos nepřehánět. Pomůže nám to zahnat nepříjemné myšlenky a možná se nám uleví i jinak.