Jaroslav Jírů publicista

Ostatně, je to už třicet šest let, strašně dlouhá doba. Jednou jsem se v Paříži pokoušel zpovídat Maurice Schumanna, válečného hlasatele francouzského vysílání BBC. "To už je prehistorie," mávl odmítavě rukou.

Také rok 1968 je už tak trochu prehistorie. Trochu za to mohou sami jeho protagonisté. Jen se podívejte, jak skončili někteří hrdinové pařížských studentských barikád z toho revolučního roku.

Že je to všechno prehistorie? Ne všude a ne vždycky. Bude to asi tím, že v Německu mají přece jen více hodin dějepisu na středních školách než u nás

Alain Geismar je úředníkem ministerstva školství a poslušně kandiduje za socialisty. Má také pěkné bříško.

Jacques Sauvageot - jak mu to kdysi slušelo, když vedl studentské demonstrace - je generálním ředitelem prosperujícího podniku.

Jen rusovlasý Cohn-Bendit zůstal politice věrný, i když v jiném táboře.

Pamatujete se ještě na slavnou fotografii, na níž se směje policejnímu důstojníkovi do tváře? Teď je poslancem Evropského parlamentu a horuje pro novou ústavu, německy jako rodilý Němec - a francouzsky jako francouzský usedlík. Šedesátá léta? Sem tam si vzpomene, jak hrával s Joschkou Fischerem kopanou.

A tak snad jsou na tom nejlépe ti,co už nejsou mezi námi. Rudi Dutschke? Komu dnes to jméno co řekne? A přece to byl největší německý bouřlivák té doby. Ani jedna demonstrace proti íránskému šáhovi či proti válce ve Vietnamu se bez něj neobešla. Budiž řečeno k jeho cti, že stejně vášnivě odsuzoval i stalinismus.

Jeho úhlavním nepřítelem byl Springerův list Bild Zeitung, který ho neustále urážel a pomlouval. Jeden čtenář to vzal trochu doslova, spáchal na něj atentát a těžce ho zranil. Rudi Dutschke se z toho nikdy nevzpamatoval a zemřel na následky zranění v roce 1979 v Dánsku.

Jeho památka je tedy neposkvrněná. Sociálně-demokratičtí a zelení zastupitelé teď chtějí, aby byla po něm v Berlíně pojmenována ulice. Dutschkestrasse. Shodou okolností právě tam, kde sídlí ústředí Springerova koncernu. Jsou tam banky, supermarkety, pětihvězdičkové hotely.

Zdvihla se proti tornu bouře odporu. Rudi Dutschke by jako přízrak ze záhrobí rušil schůze správních rad a grémia.

Že je to všechno prehistorie? Ne všude a ne vždycky. Bude to asi tím, že v Německu mají přece jen více hodin dějepisu na středních školách než u nás.

Nebo se tak stalo proto, že Dutschke kvůli svému smutnému osudu nestačil prodělat onu proměnu z mladého bouřliváka v usedlého staršího pána? Neodvažuji se soudit. Ale zapomínat se přece jen nemá.