Adam Drda analytik BBC

Koaliční vláda na okamžitou pomoc vyčlenila patnáct miliónů korun - v některých médiích se před tu částku přidávalo slovo "pouhých" a kabinet byl občas kritizován za skrblictví.

Když byly Čechy před časem zasaženy velkou vodou, taky se politici radovali z mezinárodní solidarity

Třeba říct, že vcelku právem: už v pondělí totiž vláda informovala, že deficit státního rozpočtu byl oproti zákonu schválenému sněmovnou o víc než dvacet miliard nižší.

Vzhledem k tomu, i vzhledem k mnohamiliónovým sumám, které poslanci pravidelně v rozpočtu vyčleňují třeba pro svá oblíbená sportoviště, mohla být česká státní pomoc nešťastníkům, kterým vlna tsunami vzala ze dne na den jejich nejbližší a k tomu i všechen majetek a často i možnosti obživy, o něco velkorysejší.

Když byly Čechy před časem zasaženy velkou vodou, taky se politici radovali z mezinárodní solidarity, z každého eura a dolaru.

Dárcovské SMS bez daně

Kabinet rovněž oznámil, že vyhradí ještě dvě stě miliónů korun na pozdější obnovu a rozvoj zničených asijských přímořských oblastí.

Rozhodnutí jistě sympatické, jen trochu ušpiněné tím, že je politici nevymysleli sami, nýbrž je vykonali až po sérii kritických reportáží

Ale zatím se neví, jak se s těmi financemi bude nakládat - zda půjde o jakýsi dar Thajsku či Srí Lance atd. nebo spíš o podporu českých firem, které by tam mohly obnovovat infrastrukturu, případně stavět školy nebo nemocnice atd.

Vláda Stanislava Grosse - a česká politická reprezentace vůbec - byla v některých důležitých ohledech o krok zpátky za veřejností a za články v novinách. Typický příklad?

Češi zaslali milióny tzv. dárcovských esemesek. Každá znamenala třicetikorunový příspěvek na konta humanitárních organizací.

Zjistilo se ovšem, že stát si z těchto zpráv bere devatenácti procentní daň, to znamená na každé vydělává téměř šest korun.

Premiér ve středu sdělil, že takto inkasované daně budou zaslány zpět na konta veřejných sbírek.

Rozhodnutí jistě sympatické, jen trochu ušpiněné tím, že je politici nevymysleli sami, nýbrž je vykonali až po sérii kritických reportáží.

Pro zajímavost, ještě zhruba v pondělí někteří státní úředníci ustaraně prohlašovali, že stát se daní z esemesek vzdát nemůže, protože v cestě stojí "značné technické problémy"...

Pomoc 150 milionů

Čeští občané doslova zachránili státu renomé. Obětem tsunami věnovali spolu s firmami asi 150 miliónů korun, tolik se aspoň shromáždilo na kontech humanitárních organizací do pátku 7. ledna.

Jak je vidět, Češi nejsou ani otupělí, ani lhostejní a občas se o své věci dovedou postarat líp než jejich volení zástupci

Jak je vidět, Češi nejsou ani otupělí, ani lhostejní a občas se o své věci dovedou postarat líp než jejich volení zástupci.

Tentokrát k tomu nepotřebovali žádné zvláštní apely, koneckonců, i prezident, kterého mají tak rádi, ve svém novoročním projevu ztratil o přírodní pohromě pouhých několik slov.

Potvrdilo se prý, a to je taky docela zajímavé, že dary velmi často posílají méně majetní lidé.

České banky se zachovaly obdobně jako vláda: nejdřív si z darů, vkládaných na konta, braly tzv. manipulační poplatky, tedy výdělek.

Když se o věci začalo psát, používaly chvíli již citované zaklínadlo "technických problémů" a pak ustoupily od nedůstojné praxe aspoň částečně: zrušily poplatek za hotovostní vklad na "humanitární konta".

Nakonec banky většinou oznámily, že výnosy z manipulačních poplatků dají na charitu a přispějí i dalšími penězi.

Zisků z dárcovských SMS zpráv se vzdali i mobilní operátoři a koncem týdne se začaly objevovat zprávy o velkých firemních darech - všechno tedy naznačuje, že 150 miliónová suma, vybraná mimo státní režii pro oběti přírodní katastrofy, není konečná.

Krvelačná nekomunikující masa?

K angažmá české veřejnosti snad ještě dvě poznámky.

Ta prví se týká především televizního zpravodajství, z něhož nejvíce lidí čerpá zprávy o světě.

Právě televize a záběry z katastrofy nejvíc přispěly k tomu, že se Češi odhodlali k tak mohutnému projevu solidarity

Bývá zvykem přijímat jako fakt, že diváci jsou natolik přehlceni informacemi a natolik zhlouplí sledováním televize, že už nedovedou rozlišovat mezi realitou a fikcí a že například utrpení těch, kdo žijí na druhém konci světa, pouze sledují, ale nevciťují se do něj, nesdílejí je, nenechají je na sebe působit.

Často se taky říká, že ukazování mrtvých lidí ve zpravodajských šotech se děje z důvodů veskrze neetických: cynický editor záběry pustí, aby si krvelačná masa publika přišla na své.

Občas to asi bývá pravda, ale evidentně se takové tvrzení nedá zobecňovat - je pravděpodobné, že právě televize a záběry z katastrofy nejvíc přispěly k tomu, že se Češi odhodlali k tak mohutnému projevu solidarity.

Druhá poznámka se vztahuje k mobilním telefonům: čas od času z nich nějaký intelektuál udělá jakýsi symbol moderního odcizení - lidé se už sobě navzájem nevěnují, nemluví spolu, jen "komunikují" pomocí tupých elektronických mašinek.

Je tedy paradoxní, že právě díky mobilům a esemeskám, které lidem umožnily rychle reagovat, se shromáždily desítky miliónů korun pro potřebné, že právě ty otravné všudypřítomné aparáty zařídily okamžité vyjádření soucitu.

Sleva v Carrefouru

Ale by se pořád nemluvilo o pozitivních vlastnostech české společnosti a o její nečekané ochotě rozdávat potřebným: minulý týden přinesl i projevy přesně opačného rázu.

Obchodní řetězec Carrefour vyhlásil obrovské povánoční slevy a opakovalo se to, co při slevách vždycky.

Odehrálo se několik strkanic a podstatná část koupěchtivců se pak zase vrátila s brbláním domů, protože se na ně nedostalo

Davy se vyřítily do supermarketů, aby tam shledaly, že zlevněných výrobků je jen omezené množství a že obvyklé formuli na reklamních letácích, hlásající, že "nabídka platí jen do vyprodání zásob" bylo třeba věnovat pozornost.

Ti, kdo stáli ve frontě jako první a už věděli, kam v obchodě běžet, si mohli koupit o něco levnější fotoaparát, sporák nebo plyšového medvídka.

Odehrálo se několik strkanic a podstatná část koupěchtivců se pak zase vrátila s brbláním domů, protože se na ně nedostalo.

Jak už naznačeno, v Česku posledních deseti let nijak výjimečný příběh. Ale snad přece: Carrefour začala prošetřovat obchodní inspekce a ministerstvo průmyslu a obchodu oznámilo, že zvažuje změnu zákona, aby byli zákazníci příště "účinněji chráněni". Ale proč?

Chování manažerů Carrefouru sice není v žádném ohledu obdivuhodné a člověku se přirozeně příčí, když někdo využívá lidské hlouposti a chamtivosti, ale koneckonců, to přece dělají supermarkety celý rok.

Některé zboží je v nich levné, protože je taky nekvalitní, některé stojí úplně stejně jako kdekoli jinde, ale zákazník stejně podléhá iluzi, že ušetřil.

Stát má lidi chránit před podvodníky, ale ne před jejich vlastní nenasytností a hloupostí

Není ale podváděn: je na něj pouze vyvíjen reklamní nátlak, je různými fígly přesvědčován a přitahován, což k obchodu odjakživa patří.

Záleží na něm, jak se pak svobodně rozhodne, jestli si opatří dost informací, jestli někam půjde a něco si koupí.

Nabídka slev se v ničem neliší od nátlaku, který se ve stovkách obchodů včetně teleshoppingu na veřejnoprávní televizi děje nepřetržitě, aniž by proti němu politici a úředníci zasahovali.

Tak proč teď? Protože šlo o velkou akci, o které hodně psalo?

Reakce ministerstva průmyslu a obchodu zavání populismem, který je úplně k ničemu: stát má lidi chránit před podvodníky, ale ne před jejich vlastní nenasytností a hloupostí.

Má je chránit v případě, že jim někdo podstrčí nefunkční věc, že se na nich dopustí podvodu - ne je vodit za ruku a rozhodovat za ně.

Odpolechy telefonů

Na závěr ještě zmínka k horkému politickému tématu poslední třetiny loňského roku.

Podezření těžko může vyvrátit 'početní analýza', v níž nota bene ministerstvo vnitra kontroluje samo sebe

Česká policie zveřejnila analýzu počtu odposlechů telefonních hovorů, kterou si vyžádal prezident Václav Klaus a která má podle ministra vnitra Františka Bublana i policejního prezidenta Jiřího Koláře vyvracet obvinění z nezákonného či svévolného policejního postupu.

Prezident se sice ještě nevyjádřil, ale už teď je zřejmé, že analýza způsobí jen další politické dohady.

Zkoumá totiž výhradně počty odposlechů, které - jak z ní vyplývá - v posledních letech výrazně vzrostly.

Proč vzrostly, na tom se vláda a opozice evidentně neshodnou. Navíc problém s odposlechy v české republice nebyl ani tak v počtu, ale spíš v podezření, že byl podniknut pokus o jejich zneužití v politickém boji.

To podezření policie nevyvrátila - a těžko je může vyvrátit "početní analýza", v níž nota bene ministerstvo vnitra kontroluje samo sebe.