Jan Burian hudebník a spisovatel

Bylo to dílo od Caroly Biermannové, feministky, která píše, že všichni muži páchnou a plivou na podlahu. Nedává se tam šance ani mně, i když docela jistě vím, že nikam neplivu.

Moje známá teď ovšem veřejně vyhlašuje, že je feministkou a před časem v rozhovoru pro časopis Playboy prohlásila, že ženy by měly držet víc při sobě. V jiném rozhovoru pak vzápětí překvapila výrokem, že ženy jsou silnější než muži. Ach bože! A ještě by měly držet víc při sobě, popadla mne hrůza, jak tohleto skončí?!

Před nedávnem jsem jel autem a slyším mou známou v rozhlasovém interview: Muži by prý měli platit ženám za domácí práce!

Před nedávnem jsem jel autem a slyším mou známou v rozhlasovém interview: Muži by prý měli platit ženám za domácí práce! To jsme se doma nasmáli. Moje žena teď přichází z práce a už mezi dveřmi na mě volá: "Miláčku, dneska to nádobí nemyj, nemám peníze!"

Já se totiž místo plivání na podlahu poměrně často zabývám tím, na co ona nemá v důsledku pracovního vypětí čas. A tak jsem si zkoušel zapisovat, co bych jí mohl naúčtovat a pak jsme si o tom dlouhé hodiny doma vyprávěli, až jsme usnuli.

Že podobné populistické nesmysly vykládají politici, naši nenasytní zaměstnanci, to už jsem si celkem zvykl a nepřekvapuje mne to. Vzpomínáte? Třikrát něco ukradneš a dostaneš doživotí! Je z toho cítit snaha alespoň něco říct, když ne udělat. Ale jak je možné, že se k podobným výrokům uchylují i umělci, kteří nejsou zodpovědní svým voličům ale přímo svému svědomí? (Moje známá je totiž renomovaná autorka filmů a knih.)

Slíbil jsem si, že až ji potkám, zeptám se jí, kdy napíše ceník. Snad při konkretizaci té své ideje o placení domácích prací, pochopí, že místo seriózního návrhu vypustila jen prázdný a trapný slogan.

Ale co když to sama dobře ví a řekla to jen proto, aby se ještě více zalíbila čtenářkám svých knih? Nevím. Takto naladěn marně bloumám ulicemi a ne a ne ji potkat…

Narazil jsem ovšem na někoho jiného: Jeden známý komentátor významného deníku v mé přítomnosti zcela vážně vyslovil větu, která mi připadala jako vystřižená ze sto let starých novin: "Nedá se nic dělat, ale muži jsou ti, kdo tvoří dějiny."

"Kde?" otázal jsem se ho vyděšeně. "V médiích nebo u vás doma?"

Myslel jsem i na dějiny naší rodiny, našeho domu, na dějiny životního stylu, dějiny lásky, dějiny výchovy a to vůbec nemluvím o dějinách vztahů mezi politiky a jejich manželkami z rodu Chytrých horákyň…

V jakém to světě plném extrémů se to nacházíme?

Ještěže mi jedna úplně jiná moje známá v rozhovoru o rovnoprávnosti nedávno řekla, že podle ní by feministé měli být muži a ženy by se zase měli víc věnovat mužské duši, abychom se dokázali líp pochopit. Je to přece tak jasné!

A tak jsem se stal feministou.