BBCCzech

Přihodila se jedna z katastrof století, víc než sto tisíc lidí přišlo o život, desetitisíce jsou zatím nezvěstní, miliony ztratily přístřeší a všechno, co měly. Média (nejen naše) se předstihují v přinášení záběrů z míst, kde voda pustošila, kde panuje zoufalství a beznaděj.

Média mají jako jeden z hlavních svých úkolů informovat, ale toto jejich poslání by nemělo nikdy překročit míru, kdy už se informace blíží hyenismu, který se snaží vytlouci kapitál z lidského utrpení.

Každý si jistě dovede představit utrpení matky, která přišla o dítě nebo dokonce o všechny své děti. Zoufalství matky, která ani nevnímá, že ji fotograf či kameraman chtivý otřesných záběrů, zachycuje, jak lomí rukama a její tvář deformuje bolest, je natolik soukromé, že jeho zveřejňování by mělo odporovat novinářské etice.

Pouze jediný český deník otřesnou fotografii strnulých rukou těch, co zahynuli, doprovodil omluvou a vysvětlením, že takový záběr přináší zcela výjimečně, neboť redakce zastává názor, že reportážní fotografie se vždy snaží "vybírat tak, aby měly vysokou zpravodajskou a estetickou hodnotu, ale zároveň silně respektovaly úctu k člověku".

Ještě jedno při referování o přírodní pohromě zaráží. Všiml jsem si toho asi třetí den po katastrofě, když televize Nova věnovala převážnou část svých informací zprávám či úvahám o osudu českých turistů v postižených místech.

Je samozřejmé, že soucítíme se svými krajany, navíc každý z pohřešovaných má tady své příbuzné a desítky přátel a známých. Jenže postupně se tento přístup ke katastrofě zmocnil všech médií (a zase nejen našich). Jako by se postižení dělili na dvě kategorie: domorodce a zahraniční turisty.

Denně se dovídáme, kolik Švédů, Němců, Rakušanů, Kanaďanů, Norů, Američanů, Francouzů se pohřešuje, slyšíme či čteme rozhovory s turisty, co se zachránili, a mimoděčně vzniká dojem, že právě jim se přihodila jakási křivda.

Domorodci jsou prostě domorodci, měli si vybrat jiné, bezpečnější místo, kde se narodili a kde až do této chvíle žili. Ale jak k pohromě přišli ti, kdo si vyjeli do turistického ráje a namísto toho je potkalo peklo?

V tomhle přístupu je cosi nezdravého či neslušného, pokud nepoužiji silnějších slov. Smrtící úder přírody srovnal všechny oběti do jedné řady a není přece rozdíl mezi zahraničním turistou a místním rybářem.

Tak bychom měli také přijímat pohromu, která se v oněch vzdálených asijských končinách přihodila, a tak tedy o ní mluvit či psát.