|
Proč nám splaskl deficit | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ministerstvo financí včera přišlo s dobrou zprávou. Z naplánovaného schodku na rok 2004 ubylo 22 miliard korun, což není málo; zhruba tolik například republiku stojí roční provoz vysokých škol. Jak se to vládě povedlo? A povedlo se to vlastně vládě, nebo komu? Nevládní ekonomové připomínají kýžené hospodářské oživení v Evropské unii. Na to Gross se Sobotkou samozřejmě nemohli mít žádný vliv. Větší část vysvětlení je ovšem domácího původu - vláda trochu ušetřila, především ale z ekonomiky víc vysála na daních. Patnáct miliard, tedy více než dvě třetiny z nebe spadlé částky, získalo ministerstvo financí právě tady, až zbytek vznikl škrtáním výdajů a jiným šetřením. Ministr financí se raduje: reforma veřejných financí prý nese první plody. Jenže svou pýchou nám také nechtíc připomíná, jak málo zbylo z jeho původních reformních představ. Zhruba před dvěma roky přece Sobotka sliboval poměr přesně opačný: dvě třetiny škrtání, třetina vyšší příjmy. Za to si mladý sociálnědemokratický ministr vysloužil uznání menších vládních stran i většiny ekonomické obce. Včera se ale oslovení ekonomové skoro zalykali rozpaky, protože úspěch založený na zvednutých daních v jejich liberálních hlavách neexistuje jinak než jako protimluv. Oni za hlaholením ministra Sobotky o větších příjmech státu loni už slyší těžký dech přidušené české ekonomiky za pár let. A daně opravdu rostou rychlým tempem: zatímco loni se vybralo zhruba o 40 miliard víc než v roce 2003, letos se vláda chystá vybrat o 71 miliard korun víc než loni. Čím dál tím větší peníze, které stát stahuje z ekonomiky, a přesto čím dál tím větší celkový dluh, z toho vychází jen jeden závěr: takzvaná reforma veřejných financí byla nedostatečná a svého hlavního cíle nedosáhla. Vláda už nechce nebo neumí sáhnout do opulentních sociálních dávek, důchodového systému a zbytečně drahého zdravotnictví. Ty výtky se opakují tak často a tak mechanicky, že už je možná většina posluchačů automaticky vypouští. Proto si pro ilustraci vypomůžeme jedním čerstvým příkladem: ministryně zdravotnictví Milada Emmerová jmenovala včera ředitelem Fakultní nemocnice v Olomouci Jaroslava Vomáčku. Sociální demokrat Vomáčka je ředitel staronový - minulý ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi, rozhodně nejzajímavější člověk, kterého kdy ČSSD pro řízení bílého resortu našla, Vomáčku v létě sesadil kvůli 125timilionové, patrně předražené zakázce na nákup počítačů. Z hlediska státního rozpočtu jistě malá suma, nicméně střet s olomouckou organizací ČSSD stál podle zpráv Hospodářských novin Kubinyiho křeslo v Grossově vládě. Možná by se ve vládě, jež úspor dosahuje zásadně bezděky nebo na cizí účet, stejně necítil doma. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||