Leo Pavlát ředitel Židovského muzea

Židovský Nový rok tak třeba letos připadl na 15. září, zatímco ten příští začne 3. října - ale pořád to bude první den židovského měsíce tišri.

V prosinci se zpravidla slaví židovský svátek znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu Chanuka. Tu a tam se přiblíží datu vánoc, a to svádí k úvahám, zda oba svátky nemají něco společného. Rovnou řeknu, že ne.

Chanuka a Štědrý den připomínají odlišné dějinné i duchovní události a tradice, smyslem k sobě nepatří. To však neznamená, že si Židé jejich blízkost neuvědomují.

Židé používají zvláštní kalendář, který kombinuje měsíční a sluneční cyklus

Vzpomínám si, jak jsem se před lety zúčastnil slavnostního večera v Židovském muzeu ve Vídni. Nazvali ho tam "Weinuka".

Tohle slovo odkazovalo jak k vánocům - německy Weihnachten, tak k zimní židovské oslavě Chanuka.

Třeba říct, že tehdy ve Vídni nemělo vrch náboženství, což neříkám s odsudkem: křesťané a židé, kteří se na vánočně-chanukové slavnosti sešli, byli nábožensky velice vlažní, ale jako lidé si byli důležití. Proto chtěli spolu strávit večer a třeba si dát i malý dárek.

To setkání bylo milé, ale právě při něm jsem si uvědomil, že mně jsou přece jen bližší svátky s neměnnými názvy. Vánoce by měly být napořád Vánoce a Chanuka Chanukou, nikoliv "Vánukou".

Oba svátky by měly zůstat své, protože o "Vánuce" se nikdo nepomodlí - ani česky, ani hebrejsky.

"Weinuka" či "Vánuka" - na rozdíl od skutečných vánoc a opravdové Chanuky - prostě postrádají tradici; chybí jim hloubka dávného poselství, kterému dodnes nasloucháme, a proto takové slavnosti nemohou mít to skutečné kouzlo, opravdovou chuť a vůni.

Během Chanuky, které se také říká Svátek světel, se na zvláštním osmiramenném svícnu zapaluje každý večer o jednu svíci víc

Tady bych mohl svých pár slov k době vánoční skončit: mám naprostý respekt k těm, již vánoce oslovují v jejich víře.

A abych mezi těmito lidmi nacházel spřízněné duše, není na jejich přesvědčení co měnit; oni zase, věřím, žádné proměny víry a odvraty od Chanuky neočekávají ode mne.

Dalo by se to vyjádřit i jinak, s trochou vánoční a chanukové symboliky, přestože letos Chanuka skončila už více než před týdnem.

Během tohoto židovského svátku, kterému se také říká Svátek světel, se na zvláštním osmiramenném svícnu zapaluje každý večer o jednu svíci víc, až jich poslední večer hoří osm.

Na vánoce je zase zvykem rozsvěcet svíce na stromku. A tak si říkám: Ať každý po svém zažíhá své zázračné světlo. Ať o něm pořád ví - a dohromady ať tahle světla ozařují svět pro nás pro všechny.