Daniel Kaiser analytik BBC

Jestliže do devětaosmdesátého roku jí dominovala domácí tvrdá droga pervitin a jako lehčí drogy se braly některé lékařské prášky nebo toluen, po převratu expandovaly klasické lehké drogy Západu, tedy marihuana a hašiš.

Skoro jako kdyby se české země, přerušené ve vývoji sovětskou invazí, rozhodly ex post si ještě užít odepřenou hippie vlnu.

Dnes jsou Češi v Evropě první nejenom v tradičním pití piva, ale i v kouření marihuany.

Podle Národního monitorovacího centra pro drogy odzkoušelo takřečenou trávu 44 procent šestnáctiletých školáků. Naopak uživatelů tvrdých drog ubývá. Loni prý heroin a pervitin bralo 37 tisíc, letos už jen asi 30 tisíc tuzemců.

Dnes jsou Češi v Evropě první nejenom v tradičním pití piva, ale i v kouření marihuany

Je jasné, komu tahle čísla udělají radost. Příznivci liberálnějšího pohledu na drogy, kteří uznávají zhoubnost tvrdých drog, ale o marihuaně si myslí, že je v podstatě neškodná, musejí mít dojem, že všechno jde správným směrem.

Vyznavači tvrdé ruky, v české politice reprezentováni především lidovou stranou, jsou zděšeni z marihuanového boomu. Pokles konzumentů tvrdých drog v jejich očích moc neznamená - mezi měkkou a tvrdou drogou nevidí velký rozdíl a od marihuany k jehle vede rovná cesta.

Kdo má pravdu? Člověk nemusí být odborník z Drop-inu, aby spatřil slabiny lidovecké argumentace.

Proslulý paragraf Severák - přezdívka pochází ze jména poslance KDU-ČSL Pavla Severy - který kriminalizuje každého, kdo drží omamnou látku v držení větším než malém, je gumový a nebere v úvahu, že každý narkoman má svoji osobní spotřebu jinou a čím déle drogy bere, pak spíš větší než malou.

Pro předsedu lidovců Miroslava Kalouska je boj proti drogám bojem proti terorismu.

Správně upozorňuje, že teroristé se často financují právě penězi z prodeje drog; pak by ale bylo logičtější obchod s drogami úplně legalizovat a teroristům vysoký zisk z černého trhu sebrat. Proti legalizaci přitom samozřejmě mluví vážné společenské a kulturní důvody.

Pro předsedu lidovců Miroslava Kalouska je boj proti drogám bojem proti terorismu.

Mezi drogami lehkými a tvrdými určitá souvislost, psychologická, občas i prostorová, samozřejmě existuje, ne že ne.

Legalizovat drogy, protože nepoškozují lidský organismus víc než třeba oblíbený alkohol, je argument, který zapomíná, že pití je v evropské kultuře zažité a že cigareta marihuany je pořád akt vědomého rozchodu se společností a že s každým takovým aktem, třeba nepozorovaně, klesá vědomí sounáležitosti s většinovou společností.

Podle dostupných zpráv se ovšem zdá, že vládní protidrogová strategie se přes premiérovy tvrdé výroky moc nezmění a že na drogovou scénu velký vliv mít nebude.

Gross a Kalousek se zbavili tajemníka komise a "jako" ukazují tvrdou ruku. Prvnímu to sluší, protože byl ministr vnitra. Druhý šéfuje lidovcům, tedy straně, která se například v obavě z novinářů neodváží jít proti potratům a která teď jistě uvítá příležitost cítit se řádně konzervativně.

Proti nim zase někteří politici, kteří fungují ve vládním - zoufale neliberálním - rámci, svým uvolněnějším přístupem vůči marihuaně asi chtějí naznačit, že jsou vlastně volnomyšlenkáři.

To se týkalo a týká třeba Karla Březiny, Petra Mareše nebo Petry Buzkové. Rozdíl mezi tímhle postmoderním, náhražkovým liberalismem a liberalismem klasickým je asi jako mezi marihuanou a pervitinem.