Martin Hála sinolog

Pražská taxislužba figurovala obden na prvních stranách světového tisku. Dodnes nedokázal nikdo vyčíslit, o kolik se tehdy podařilo příslušnému magistrátnímu odboru připravit český stát na ušlém zisku z cizineckého ruchu.

Dotyčnému taxikáři, který denně blokoval vchod do průchodu u Divadelního ústavu, se na dveřích skvěl nápis "1km - 1500 Kč".

Pocit úžasu nad okázalou nestoudností před zraky veřejnosti se mi nicméně čas od času vrací

Vzhledem k takto nasazené smluvní ceně pochopitelně neměl mnoho zákazníků; celé dny jen tupě civěl na přední sklo a čekal na případného zbloudilého turistu, který dosud nebyl varován před poměry v Praze ve svém domácím tisku.

Často jsem na taxikáře a jeho smluvní cenu hleděl jako na zjevení. Připadalo mi to, jako by se někdo dobrovolně postavil na hlavní třídu s cedulí "Jsem gauner".

Vystaven na odiv kolemjdoucím za předním sklem svého vozu jako za výkladem, postrádal tento prototyp malého českého člověka zjevně elementární pocit studu.

Poměry v pražské taxislužbě se od těch dob poněkud zcivilizovaly. Pocit úžasu nad okázalou nestoudností před zraky veřejnosti se mi nicméně čas od času vrací.

Naposledy minulý týden, když se čeští poslanci opět odmítli vzdát své doživotní imunity.

Příznačně hlasovali pro zachování tohoto kuriózního feudálního privilegia hlavně komunisté, kteří tak znovu osvědčili svůj vyhraněný smysl pro společenskou rovnost, geniálně ztvárněný Georgem Orwelem v alegorii prasat, co si byla rovnější.

Naštěstí se ale snad už i ve Sněmovní ulici blýská na lepší časy. Zatímco si dolní sněmovna hraje na aristokracii, byl do horní sněmovny zvolen senátorem opravdový kníže, od něhož si mnozí mimo jiné slibují, že přispěje k omezení podobných feudálních výstřelků i k celkové kultivaci našich zastupitelských sborů.

Pouze nenápadné kouzlo skutečné aristokracie může učinit přítrž zpanštělým móresům panských pacholků.

Tento zdánlivý paradox má svou neúprosnou vnitřní logiku. Zatímco jiní, původem méně vznešení zastupitelé - a hlavně ovšem zcela plebejští poslanci dolní sněmovny - mají sklon hrát si na honoraci, zabírat paláce a usurpovat feudální privileje, okouzlil kníže Karel pražské měšťany během své kampaně neokázalým, chtělo by se říci občanským vystupováním.

Jako příslušník starého šlechtického rodu nemá zjevně zapotřebí přejímat mravy méně ušlechtilých konšelů. Aristokratem už je a nepotřebuje si to dokazovat.

Kolektivní rodová zkušenost ho navíc jistě poučila, že panské výsady nevedou obvykle k ničemu dobrému, maximálně jednou za čas k nějaké té defenestraci.

Vstup vyšší šlechty do parlamentu tak doufejme předznamenává podobný očistný proces, jakým předtím prošla pražská taxislužba. Pouze nenápadné kouzlo skutečné aristokracie může učinit přítrž zpanštělým móresům panských pacholků.

Věc má ještě jeden, takříkajíc humanitární rozměr. Vítězstvím knížete Schwarzenberga coby nezávislého kandidáta se na Praze 6 podle všeho ustavilo nezávislé knížectví.

Pokud by se snad naděje na možnou budoucí kultivaci poslaneckých sborů ukázala jako lichá, lze v tomto nezávislém knížectví brzy očekávat první vlnu utečenců z ostatních pražských obvodů, a později zřejmě i ze vzdálenějších měst.