Ondřej Štindl analytik BBC

A pokud náhodou k něčemu dospěje, dlouho to nevydrží.

Dá se o něm tedy psát prakticky kdykoliv. Vždy je tak či onak aktuální.

V jiných západních zemích bývá to štěpení malých stran na další a další čím dál menší na smrt znesvářené skupinky typické pro krajní levici

Jediným faktickým důsledkem všech těch integračních procesů pak je, jak píše Bohumil Doležal, to, že, že počet těch integrujících se stran vzrůstá geometrickou řadou.

Je to vlastně docela zvláštní - v jiných západních zemích bývá to štěpení malých stran na další a další čím dál menší na smrt znesvářené skupinky typické pro krajní levici.

Různé nesmiřitelné střety typu revoluční dělnická strana versus strana dělnické revoluce bývají čas od času, třeba v britském tisku, snadným terčem vtipných komentářů.

V Česku je ovšem scénou pro tyto výstřední děje alespoň zčásti politický střed.

Abychom ale byli spravedliví, ta kýžená a ještě nikdy nevzniknuvší strana by zdaleka okrajová být nemusela.

Podle sociologů by jí mohlo dát hlas až osm procent voličů, tedy přibližně stejně velká skupina, jako jsou stoupenci KDU-ČSL.

Je ale otázka, jestli slučováním ve stylu "když každý přihodí svých pár desetin procenta, nakonec se těch pět procent nějak slepí" dá vůbec něčeho dosáhnout.

I kdyby taková strana nakrásně vznikla, co by ji drželo pohromadě, kdyby účel přežití byl nakonec třeba naplněn?

Pud sebezáchovy jistě může působit jako velmi silná motivace. Jenomže pro politickou stranu to asi není ta správná motivace.

Nedá se toho na ní moc postavit, i kdyby taková strana nakrásně vznikla, co by ji drželo pohromadě, kdyby účel přežití byl nakonec třeba naplněn?

Dosavadní zkušenost ovšem učí, že ta otázka je skutečně jen hypotetická. Jakkoliv je totiž ten sebezáchovný pud silný, různé osobní animozity mezi představiteli malých stran a také jejich potřeba osobní satisfakce nejlépe vyjádřené vysokou funkcí v tom integrovaném subjektu totiž zatím téměř vždy dokázala podobné projekty vykolejit.

Těch několik procent fakticky bezprizorných voličů pravého středu je samozřejmě atraktivních i pro etablované strany - lidovce a občanské demokraty.

Pokud by je ale chtěly získat, musely by se jak kdysi říkal Josef Zieleniec "rozkročit", tedy stát vnitřně pluralitnějšími.

Ten hypotetický volební zisk ovšem za to ani jedné z těch stran momentálně nestojí, koneckonců dosavadní taktika, kdy ODS i KDU alespoň navenek vystupují velice ukázněně, se jim vyplácí.

Seriál integračních snah na mezi menšími stranami pravého středu tedy jistě bude dál pokračovat. Možná jen s jinými protagonisty, než jsou ti současní.