|
Na Vánoce, na Vánoce, na ty hody | |||||||||||||||||||||||||||
V Hrubé Vrbce na Horňácku chodily na Štědrý den po dědině s koledováním Romky. Zpívaly tuto krásnou horňáckou koledu: Na Vánoce, na Vánoce, na ty hody, Krem tá jedna, krem tá jedna nezamrzua, Okúpaj si, okúpaj si, ovíňaj si, Toto je ten, toto je ten presuavný den, Čírom dárom, čírom dárom darovali, Pokračovali potom romskou: Duma ste duma, náš pane gazda. A teď následovala výhružka: Vašu strešku zapálíme, pod nožkama vystrelíme. Se smrtí starých Romek tato ženská tradice koledování ustala. Ale v neděli 12. prosince se v centru Horńácka, v městečku Velká nad Veličkou odehrálo koledování ženských pěveckých sborů z jihovýchodní Moravy: z Podluží, z Kyjovska, z Veselska, z Uherskohradištska, Z Uherskobrodska i z domácích žen z Horňácka. Zpívaly ženy starší i mladičké, jedna muzika byla celá ženská i s primáškou, basistkou a cimbalistkou. Někdy ženy doprovázeli muži, gajdoš čili dudák, harmonikář, mužská cimbálová muzika. Před diváky vyvstala plastická kulturní mapa Slovácka. Co dědina, to jiný kroj, tak odlišný, že oči přecházejí. Co dědina, to jiné nářečí, jiný pěvecký projev. Ženy z rovinatého a úrodného Podluží zpívají vysoko a jiným rytmem, jakoby hlasy napíraly k slunku, které nad jejich hlavami svítí při práci. Ženy z hor mají zase projev rytmicky houpavý, jak vlnitý terén jejich krajiny, jak chůze z doliny na kopec a dolů. Jenom ty názvy koled: Proč Maria, proč tak vzdycháte Dáváme si po stromečky v tomto zpovykaném čase drahé dary, předháníme se v adventním čase v hlučnosti, mobily vyzvánějí kýčovité melodie. Ty prosté, pokorné a radostné obrazy, které mi při zpěvu lidových koled naskakují v mysli i v srdci, jsou velkým bohatstvím, které nám tady zůstalo. Naučte se je zpívat místo zvonících mobilů s melodií světově známých koled a vánočních kýčů. Dáte si krásný dárek. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||