Adam Drda analytik BBC

"Apatie a nedisciplinovanost některých členů je neúnosná, vedení ČSSD, respektive řízení strany podle mého názoru neexistuje a bohužel i komunikace, vytýkaná Vladimíru Špidlovi není o mnoho lepší (...) intenzita intrikářů ČSSD se s blížícím sjezdem zvyšuje."

Petr Ibl byl taky léta předsedou 'kontrolní komise ČSSD', takže o tom, jak to uvnitř strany vypadá, ví asi docela hodně

I když Ibl vzal rezignaci napůl zpátky nebo přinejmenším utlumil prásknutí své pěsti do stolu, to, co napsal a co dostali do rukou někteří spřátelení žurnalisté, už je venku a vrátit se to nedá.

Ti, kdo si sociální demokracii pro sebe definovali jako rozhádaný, nesoudržný a rozkládající se spolek teď dostali na ten "posudek" nepřekvapivé, ale přece jen razítko vysokého úředníka.

Mimochodem: někdejší oblíbený spolupracovník Stanislava Grosse Petr Ibl byl taky léta předsedou "kontrolní komise ČSSD", takže o tom, jak to uvnitř strany vypadá, ví asi docela hodně.

Zajímavý je v téhle souvislosti Iblův drobný náznak rehabilitace nešťastníka Vladimíra Špidly.

Je pravda, že dnešní eurokomisař selhal v tom, že se mu jako premiérovi a předsedovi strany nepodařilo postavit poslance vlastní strany do latě, ale na druhou stranu, mohl v tom vůbec uspět? A může v tom uspět vůbec někdo?

Jistě, Miloš Zeman to kdysi dokázal, ale za nenormální situace, v době, kdy byla ČSSD na vzestupu díky chybám a vyčerpanosti "pravicových" vlád a hlavně díky tomu, že se spolupartajníci Zemana báli stejně jako jeho mužů na špinavou práci.

Zajímavý je v téhle souvislosti Iblův drobný náznak rehabilitace nešťastníka Vladimíra Špidly

Na takové "základně strachu" se ale žádná politická strana nemůže udržet - ovládat něco karabáčem lze jaksi jen do té doby, dokud to člověk nezabije.

Ibl podal rezignaci poté, co Stanislav Gross stranický poslanecký klub kritizoval jako málo jednotný, málo pracovitý a špatně řízený, co navíc prohlásil, že z cca sedmdesáti členů je jich "viditelně aktivních tak deset až patnáct".

To je taková maskovaná pravda: problém ČSSD není v tom, že by její poslanci byli málo viditelní, nýbrž v tom, že nejviditelnější jsou kverulanti, kteří zpravidla účelově a navenek nepochopitelně atakují vládu nebo směřování stranického vedení, případně volají zpátky Miloše Zemana.

Gross by naopak potřeboval, aby byli vidět jeho loajální spolupracovníci a odhodlaní podpůrci. Jsou ale v parlamentu takoví lidé?

Ibl byl donedávna považován za jednoho z nich - a právě jeho politická kariéra nejlíp ilustruje, jak těžké to Gross dnes má.

Petr Ibl totiž není žádný přesvědčený "sociální demokrat", který by hořel pro nějakou moderní socialistickou vizi.

Na své místo se dostal proto, že byl ve správnou dobu na správném místě, že byl věrný Stanislavu Grossovi, když zastával místo ministra vnitra a všechno mu šlo hladce.

Ibl je předlistopadový bachař a postkomunistický vnitrácký úředník, jeho politické názory jsou vágně 'levicové'

Ibl je předlistopadový bachař a postkomunistický vnitrácký úředník, jeho politické názory jsou vágně "levicové", ale zdá se, že se politikou zabývá spíš jen "prakticky" - jako nástrojem k zajišťování vlivu pro ty či ony.

Teď vliv ČSSD všeobecně klesá, v Lidovém době se všichni hádají, organizování se komplikuje a Iblovi z toho rupou nervy.

Osvědčil kdysi vůči Grossovi loajalitu, což je sice v politice potřebná vlastnost, ale když jí nedoprovází skutečná myšlenková spřízněnost a upřímná snaha dělat svět lepší na základě nějakého sdíleného ideálu, brzy zbude jen prázdno.

Grossovi dnes slouží ke cti, že se spolu s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou pokouší ze zmatené české sociální demokracie vyrobit něco modernějšího, zařadit ji do proudu evropského politického myšlení, zbavit jí mrtvých "komunisticko-socialistických" základů z minulého a předminulého století.

Jenomže k tomu, zda se to může podařit, musí být člověk po dosavadních zkušenostech se socialisty skeptický.

Asi to bude chtít několikaletý pobyt v opozici, asi to bude chtít mnohaleté úsilí - asi bude potřeba najít si nějaké jiné poslance...