Tereza Brdečková filmová kritička

Celkem čtyři hodiny zabralo vylíčení příběhu lásky rezolutní britské panovnice a jejího manžela, durynského prince, jehož údělem bylo toliko plodit děti, stát rovně a nosit hodně nablýskaných medailí.

Naštěstí Viktorie měla pochopení pro Albertovu mužskou pýchu, navzdory protestům svých rádců mu svěřila ekonomickou zprávu s dvora a dovolila mu též pořádat průmyslovou výstavu. Princ Albert si hrál s dětmi na schovávanou a převlékal se přitom za medvěda.

Zírala jsem na to všechno s vypnutým mozkem a z limonádové idyly mne probudily teprve závěrečné titulky

Manželé se vřele milovali až do jeho smrti a ovdovělá Viktorie pak panovala dalších čtyřicet let.

Zírala jsem na to všechno s vypnutým mozkem a z limonádové idyly mne probudily teprve závěrečné titulky: film Viktorie a Albert realizovala televize BBC. Teď už mi ten film nepřipadal jen hloupý, ale vysloveně škodlivý.

Na rozdíl od veřejnoprávní České televize je význam BBC světový. Když propadne česká televize komerčním tlakům, je to špatná zpráva pro Čechy.

Má televize BBC opravdu zapotřebí chovat se stejně? Jednou z jejích priorit byl přece vždycky boj proti primitivnímu obrazu světa, který nám vnucují soukromá komerční média.

Palma vysoké sledovanosti bývá v mnoha případech též palmou stupidity. BBC bývala vždycky vzorem televizních autorů a těch manažerů veřejnoprávních médií, kteří stáli na straně inteligence a tvořivosti.

Královna Viktorie seděla na trůně šedesát šest let, a její mentalita chytré a neúprosné hospodyně se sklenula skoro nad celou érou průmyslové revoluce.

Rozpor mezi puritánsky upjatým tónem, jímž Viktorie určovala tvář společnosti, a mezi divokou a neúprosnou realitou tehdejší průmyslové Anglie a její koloniální politiky, je jedním z největších témat, jaké lze pro televizní film najít.

Nad špatným filmem se dá mávnout rukou, jenže tady jde o víc, totiž o ztrátu historické paměti

Ve filmu Viktorie a Albert byla ale za celé čtyři hodiny pouze jediná zmínka o tom, jak vypadal ve viktoriánské době svět za branami Windsorského zámku: A to ve chvíli, kdy královna zahajuje průmyslovou výstavu naplánovanou Albertem.

Jistě, na ploše levného filmu se toho moc ukázat nedá, a i ta nejchytřejší televize vždycky musí být především jasná a srozumitelná.

Ovšem Británie má nejlepší televizní autory v Evropě, a to právě proto, že umějí spojit fikci a dokument, mnohovrstevnost vyprávění a jasnost výrazu. Kde jsou?

Zdá se, že na projektu Viktorie a Albert řádili stejní experti na sledovanost jako dnes u nás a všude jinde v Evropě.

Jsou to manažeři s vyhraněným názorem: Hlavně žádné experimenty, žádná politika, hlavně žádná historie, a vůbec prosím, raději žádné myšlenky, jelikož bolí. Obracejme se toliko na prázdné hlavy, jelikož těch je u televize vždycky nejvíc.

Nad špatným filmem se dá mávnout rukou, jenže tady jde o víc, totiž o ztrátu historické paměti. Ustavila se nikým nevyslovená teorie, že zábava patří do televize a dějepis do škol. Ve škole se lidé nudí a na televizi tupě zírají.

Jenže půjde-li to takhle dál, to znamená půjde-li i veřejnoprávním televizím jen o zisk, přijdeme o minulost.

Z Vikoriánské éry a průmyslové Anglie může nakonec zůstat jen obraz prince Alberta převlečeného za medvěda.

Protože klimbat při špatném filmu o královně Viktorii je po práci mnohem pohodlnější než číst Dickense.