Ondřej Štindl analytik BBC

Ta ošklivá příhoda na druhou stranu představuje svým způsobem docela adekvátní završení vskutku vypečené letošní domácí fotbalové sezóny, poznamenané dosud nevyřešeným korupčním skandálem.

Kolem velkých pražských fotbalových týmů dnes prakticky neexistuje nějaká skutečně široká fanouškovská komunita

A srážky po tiskové konferenci Sparty také ilustrují jakousi oboustrannou frustraci - frustraci fanoušků z fotbalu a frustraci fotbalu z fanoušků.

Pro striktně ekonomicky uvažující managementy klubů jsou fanoušci až na druhé koleji.

Příjem ze vstupného pro pokladny klubů není rozhodující, takže je svým způsobem skoro jedno, kolik lidí na zápasy chodí.

Kolem velkých pražských fotbalových týmů dnes prakticky neexistuje nějaká skutečně široká fanouškovská komunita. Není tam mimo jiné proto, že na stadiónech mají vysezená místa fanoušci toho typu, kteří se v hledišti chovají známým způsobem.

Kluby je za sice čas od času kritizují - to ale spíš v rámci udržování image před veřejností - po zápase jdou hráči často poděkovat právě tomu sektoru, odkud znělo během utkání nejvíc vulgarity.

Teď sice nelétají nadávky směrem k soupeři, ale rajčata na představitele "domácích", vše se ale jistě brzy vrátí k normálu a nastane obvyklý stav přisprostlé harmonie.

Majitele klubů v takové situaci kdekdo vidí jako stoprocentní padouchy, zvláště vzhledem ke korupci - té víceméně doložené, i té, o níž se zatím jenom šušká.

Po zápase jdou hráči často poděkovat právě tomu sektoru, odkud znělo během utkání nejvíc vulgarity

Jenomže vlastně jen dělají, co mohou - z fotbalu se v posledních letech stalo jedno z nejlukrativnějších odvětví zábavního průmyslu - sice také asi to nejvíce vzrušující, ale zároveň strašlivě drahé.

V době, kdy si přední evropské kluby pořizují superhvězdy ne proto, že zapadají do jejich herní koncepce, ale proto, že pak prodají víc dresů v Číně, se tuzemští majitelé nemohou moc ohlížet na to, co si o jejich počínání myslí lidé v okruhu dvaceti kilometrů od jejich stadiónu.

Pokud české kluby chtějí s tímhle prostředím chtějí udržet jakýs takýs kontakt, musejí se otáčet, prodávat hráče, vyrazit aspoň nějaké ty milióny z Ligy mistrů. Nepřemýšlet v dlouhodobé perspektivě, pokud nemá mužstvo žádoucí výsledky prakticky hned, rychle trenéra vyměnit a chtít po něm splnění téměř nemožných úkolů.

A samozřejmě pokud to jde, tak těm výsledkům trochu pomoci i mimo stadión.

Útočník Manchesteru Ruud Van Niestelrooy kdysi označil platy špičkových fotbalistů za obscénní, české kluby na ně nemají, a tak to alespoň čas od času kompenzují zvýšenou dávkou té obyčejné obscenity.