Adam Drda redaktor BBC

Zároveň je ale jeho význam převážně symbolický a protokolární: šéf horní parlamentní komory nemá výkonnou moc, stojí v čele instituce, do níž pravidelně volí jen malé procento lidí, kterou skoro nikdo "nemá rád", která je zpravidla považována za zbytečný přepych, případně brzdu hladké produkce zákonů.

Není to člověk, který by formuloval ideje a teorie, ani intelektuál, jako jeho předchůdce Petr Pithart, ale ani to není rychlokvašená politická hvězda a nemá za sebou žádné skandály

Navíc prestiž parlamentních funkcí obecně není v Česku příliš vysoká: jak by taky mohla být, když v jedné z nich sedí komunistický demagog Vojtěch Filip?

Má tedy vůbec smysl se podrobně zabývat tím, kdo z čela Senátu odešel a kdo ho nahradil?

Hned z několika důvodů ano.

Především jsou výhrady vůči Senátu většinou stereotypně nepravdivé: horní komora mnohokrát prokázala, že je pro českou demokracii užitečná, když třeba odvrátila některé hrozby, vyplývající z opoziční smlouvy, když zabránila prapodivnému nákupu stíhaček Gripen za sto miliard nebo když nedovolila, aby prezident udělal ústavní soudce z lidí, jejichž myšlení vězí hluboko v komunismu.

To jen namátkou. Teď se navíc v Česku mění politická situace. Občanská demokratická strana fakticky ovládá, nebo má šanci brzy ovládnout, většinu rozhodujících institucí.

Pokud získá i vládu a rozhodující vliv ve sněmovně, bude hodně záležet na tom, jestli Senát povede člen ODS, jehož hlavní vlastností je stranická disciplína a psí oddanost vůči prezidentovi Václavu Klausovi, nebo politik, který používá vlastní hlavu, řídí se svým svědomím a má přirozenou autoritu.

Smysl Senátu je v jeho nezávislosti na prezidentovi a na poslanecké sněmovně - a jde o to, jestli si ji aspoň částečně udrží.

Šedesátiletý lékař Přemysl Sobotka, kterého si senátoři ve středu na dva roky zvolili za předsedu, má v tomto ohledu docela slušnou výchozí pozici.

Teď záleží na tom, jakou autoritu bude mít Sobotka u senátního klubu ODS a jestli se na postu 'druhého muže ve státě' nezmění v nějakého horlivého kývala

Je to klasický stranický politik v dobrém slova smyslu: nedá se od něj čekat, že bude nějak unáhleně "narušovat partajní disciplínu".

Není to člověk, který by formuloval ideje a teorie, ani intelektuál, jako jeho předchůdce Petr Pithart, ale ani to není rychlokvašená politická hvězda a nemá za sebou žádné skandály.

Když se ODS kdysi dávno štěpila a oddělila se od ní pozdější Unie svobody, postavil se Sobotka po tzv. sarajevském atentátu na stranu Václava Klause.

Ať už si o tehdejší situaci člověk myslí cokoli, Sobotka "zůstal věrný", když z takového kroku nevyplýval žádný zjevný užitek.

V době, kdy platila opoziční smlouva, proti ní Sobotka nijak výrazně nevystupoval.

Ale když před dvěma lety ODS – mimo jiné i kvůli opoziční smlouvě - prohrála volby a tehdejší předseda Václav Klaus odmítal uznat porážku a označoval výsledek slovem "nevýhra", Sobotka na to zareagoval sdělením, že takové mlžení přesahuje meze jeho tolerance a resignoval na funkce ve výkonné radě ODS.

Pak byl jedním z lidí, kteří zorganizovali volbu nového stranického šéfa takříkajíc proti Klausově vůli, právě Sobotka prý vyzval Mirka Topolánka, aby kandidoval na předsedu.

Teď Sobotka říká, že jeho vztah s prezidentem je korektní a dodává: "Jsem rád, že je na Hradě, ale Senát vůči němu určitě vstřícnější nebude."

Jestli je to pravda, je to jen ve prospěch české demokracie.

Odchod Petra Pitharta z čela Senátu je logický - Pithart je jakýsi pozůstatek éry čtyřkoalice a Václava Havla, navíc podstatnou část svého politického významu ztratil při neúspěšné kandidatuře na prezidenta.

Předsednictví politika z nejsilnější senátní strany je rovněž logické: teď záleží hlavně na tom, jakou autoritu bude mít Sobotka u senátního občansko-demokratického klubu a jestli se na postu "druhého muže ve státě" nezmění v nějakého horlivého kývala.