Martin Valášek šéfredaktor kulturní revue Souvislosti

Na internetu koupíme zájezdy do nejbizarnějších krajin, nízkonákladové letecké společnosti se předhánějí v nabídce letenek za ceny nižší, než na kolik vyjde vlak z Prahy do Olomouce, jedním kliknutím myši můžeme na druhém konci planety skolit dvanácteráka.

Beatnickým, on-the-roadovým časům bez peněz a bez zákona jistě není zcela odzvoněno, ale - nové možnosti tu jsou…

Na síti sítí se však dá i stopovat. Trochu jinak, bezpečněji, zato - za mírný poplatek.

Spolujízda se tomu říká, hezky německy: Mit-fahr. Beatnickým, on-the-roadovým časům bez peněz a bez zákona jistě není zcela odzvoněno, ale - nové možnosti tu jsou…

Jak to funguje? Moderní a podnikavý řidič jede například do Barcelony, Amsterodamu či Záhřebu, má v autě místo, nerad jezdí sám a navíc si může vylepšit finanční situaci, a tak se dá k dispozici.

Moderní a podnikavý "stopař" si ho na internetu najde a do Barcelony, Amsterodamu či Záhřebu se s ním sveze. Zaručeně laciněji než letadlem, vlakem či autobusem a často i rychleji.

Za poslední rok jsem tímto způsobem několikrát cestoval na trase Praha-Berlín-Praha. A byla to pozoruhodná sonda do česko-berlínských osudů, do životů lidí, povětšinou pendlerů, kteří podlehli vábení německé metropole a tráví část života na cestách.

370 kilometrů, 5 hodin. Kyvadlo života, kyvadlo smrti. 5 hodin tam, 5 hodin zpátky, tam-zpátky, tam-zpátky…

Například Tomáš. Malý modrý fiat, sraz na benzince u metra Rajská Zahrada. Do Berlína odešel v půlce 90. let. Bylo mu dvaadvacet. V jedné kapse výuční list a všechny úspory, tak na tři měsíční berlínské nájmy, v druhé kapse příručku Německy za tři měsíce.

Byla to pozoruhodná sonda do česko-berlínských osudů, do životů lidí, povětšinou pendlerů

Rozkoukal se rychle: maloval byty, brousil parkety, těsnil okna. Tomáš-práce všeho druhu. Oženil se, brzy měli holčičku. Anju. Po třech letech ho žena opustila. Teď jeden víkend domů do Čech, jeden víkend s Anjou do zoo a na zmrzlinu.

Pan Karel. Stříbrný opel kadet, černý rolák, černé kalhoty, celý černý. Do Berlína pravidelně za operou a filharmonií. Autem rezonují árie z Tannhäusera a Lohengrina. Co není připevněno, chvěje se před německým velikánem. Karel Wagnera miluje.

Nad Krušnými horami se sype sníh. S Mistry pěvci norimberskými projíždíme Teplice a Dubí, auto pluje prostorem, za oknem se míhají výkladní akvária s polonahými mořskými pannami ne-pannami, kráskami ne-kráskami…

Tereza. Spisovatelka. Zelená fabia. Tlumočí a překládá. Ve volných chvílích dokončuje v pronajatém bytě na pověstném Prenzlauer Bergu svou první knihu. Píše ji německy. Věří, že prorazí.

Tomáš, Karel, Tereza a mohli bychom pokračovat: Lukáš, jehož cílem je berlínský U-Bahn, kde hraje na dvoumetrové didžeridu, Klára, která ve své dodávce rozváží po berlínských konferencích a rautech pohoštění.

Všichni tito lidé existují. Můžete se s nimi na cestě do Berlína setkat. Nesmíte ale zpozdile kupovat letenky či jízdenky nebo snad zalomit palec a postavit se k silnici! Vždyť stačí jen několik kliknutí myší - a jedem.