Čestmír Klos redaktor časopisu EURO

Jsem dalek toho považovat katastrofické dílo zuřícího orkánu, při němž se obrovské smrky lámaly jako sirky, za boží trest

Celý ten mediální kolotoč naléhavost tématu ještě znásobil: chybí pokora k přírodě.

Jsem dalek toho považovat katastrofické dílo zuřícího orkánu, při němž se obrovské smrky lámaly jako sirky, za boží trest.

Je však velkou přírodní výzvou. Někteří si ji však bohužel překládají jako výzvu peněz.

Sama příroda odlesnila svahy a uvolnila podnikatelskou fantazii, kde všude by mohly být lanovky a sjezdovky.

Hned v prvních dnech přeskočila budovatelská euforie i na slovenského premiéra.

Jeho výroky o dobře uloženém betonu milovníky nejmenších evropských velehor vystrašily víc než sám orkán.

Za koho však premiér mluví? Zatím se nikdo k takovým projektům veřejně nepřihlásil. Čekají snad noví investoři, až jim zamete cestičku Vládní výbor pro obnovu a rozvoj Vysokých Tater, sestavený pouze z ministrů a dalších politiků?

Buďme na pozoru, právě dnes by měl výbor poprvé zasednout.

Co nám je však do toho, když už žijeme v jiném státě? A co je nám do kácení deštných pralesů v Amazonii? Svět má už jen velice omezené přírodní bohatství.

Co neuchráníme, bez ohledu na hranice, to nebude. Nemůžeme se spokojit jen s jakýmsi přírodním muzeem, musíme zachránit celý živý organismus.

Navíc člověku velice potřebný. Ve Vysokých Tatrách rostly 3 procenta slovenských lesů.

A tato 3 procenta dokázala akumulovat 12 procent vody! Tedy čtyřikrát účinněji než jiné lesy. Bude-li tato funkce narušena, může podhůří Tater na jaře ohrozit další pohroma - povodně.

Ve Vysokých Tatrách rostly 3 procenta slovenských lesů. A tato 3 procenta dokázala akumulovat 12 procent vody!

Paradoxem je, že většina návštěvníků, kvůli jejichž pohodlí mizí přirozená horská zákoutí, jezdí do hor za přírodou.

Právě Češi mají k Tatrám velice srdečný vztah. V létě je tu víc českých turistů než slovenských a takřka všichni, kteří dojedou, vzápětí vystoupají vysoko do hor.

Naproti tomu celou třetinu slovenských návštěvníků uspokojí pouhý pobyt v některém z turistických center.

Léto co léto hlasují Češi pro tatranskou přírodu svýma nohama. A nenechali ji ve štychu ani teď, když utrpěla újmu. Sesbírali už miliony.

Nenechme si však svou dobročinnost zmrazit pochybnostmi o vládním výboru ani šuškandou o všehoschopných lanovkářských podnikatelích.

Kdo chce, může si svůj dar pojistit tím, že ho svěří takovému fondu, který si dal obnovu přírodě blízkého lesa jako podmínku. Na příklad Nadaci Partnerství svěřili drobní čeští dárci už přes čtyři miliony korun.

Jestliže jsem lyžař a chci vyztužit i druhou nohu, na niž stojí osud vysokých Tater, tedy turistiku a zimní sporty?

Nezbývá než se sbalit a přijet. Turistický průmysl si na sebe musí sám vydělat. Modernizací sebe sama a ne rozpínavostí na úkor lesa.

Ten sice zatím potupně leží a čeká na dřevorubce nebo na kůrovce. Ale pevně věřím, že po padesáti letech bude hezčí a přírodnímu lesu podobnější, než jaký jsme ho znali my.