Ondřej Štindl redaktor BBC

Prezident se v rozhovoru pro Právo do vlády pustil velice zostra

Takto ostře zformuloval svůj názor na kabinet Stanislava Grosse prezident Václav Klaus v rozhovoru, který vyšel v sobotním Právu.

Zástupci vlády se proti této kritice brání s tím, že kabinet jen dosahuje těch nejlepších kompromisů, jakých je za dané situace dosáhnout možné.

Prezident se v rozhovoru pro Právo do vlády pustil velice zostra. Možná, že nejvděčnějším čtenářem jeho slov byl ale - trochu paradoxně - premiér Stanislav Gross.

Václav Klaus trochu vyostřeněji formuloval některé evidentní pravdy.

Současná vláda skutečně nějaké další zásadní reformy nechystá - práce na reformě penzijního systému, eufemisticky řečeno, pokračují tempem nikterak překotným, pokud jde o reformu zdravotnictví, tak i zástupce kabinetu na jednání tripartity souhlasil s tím, že se musí zásadně přepracovat.

Zástupci vlády se proti této kritice brání s tím, že kabinet jen dosahuje těch nejlepších kompromisů, jakých je za dané situace dosáhnout možné

Možná to souvisí s tím, že ministři či ministryně zdravotnictví jsou v českých vládách tradičně těmi nejzbytnějšími členy.

Zástupci koalice v reakci na prezidentovu kritiku sice poukazují na to, že kabinet přichází s takovými kompromisy, jichž je při nejlepší vůli schopen dosáhnout, jenomže dosažitelného toho pro něj mnoho není, zvlášť vzhledem k pomalu se blížícím volbám.

Zároveň ale má přinejmenším významná část rozhodujících aktérů zájem na tom, aby současná stav ještě nějakou dobu vydržel.

A pokud Václav Klaus mluví o tom, že by se mu moc nechtělo jmenovat menšinový kabinet ať už sociálních nebo občanských demokratů, fakticky tím Stanislavu Grossovi naznačuje, že jeho pozice v čele strany a do voleb i vlády, je víceméně bezpečná.

Předseda ČSSD v tuto chvíli totiž má uvnitř strany proti sobě - pravda nevelkou hrůzu budící - protivníky, kteří volají po samostatném vládnutí sociálních demokratů.

Ta menšinová vláda by přitom mohla vzniknout dvěma způsoby. Buď by z koalice vystoupily menší strany, které ale proto nemají důvod. Unionisté tak zřejmě jen urychlili svůj konec, o což evidentně nestojí.

Lidovecký předseda Miroslav Kalousek zase potřebuje ještě trochu času, aby ještě posílil své zisky z poslední doby. Svědčí o tom i usilovnost s jakou poslední dobou nastoluje populární témata.

Další možnost je odstoupení vlády jako celku - třeba proto, že její premiér neobhájí post předsedy nejsilnější strany, jako se to stalo Vladimírovi Špidlovi, a vzdá se funkce. Nový předseda sociální demokracie - třeba Zdeněk Škromach - by pak musil prezidentovi představit svůj kabinet a čekat na jmenování.

Václav Klaus ovšem dal najevo, že předseda menšinové vlády by se takového jmenování nemusel dočkat.

Kritizovaný premiér se tedy po prezidentově výpadu může cítit o něco jistější v kramflecích.

Pokud tedy sociální demokraté na jaře odstaví Grosse, který se rozhodl spojit svou kariéru s koaliční vládní sestavou, mohlo by to znamenat předčasné volby. Nebo otevřenou koalici sociálních demokratů a komunistů, do čehož by se asi nechtělo ani zemanovskému křídlu ČSSD.

Myslel-li prezident svoje slova naprosto vážně, znamená to, že sociální demokraté si na jaře budou vybírat mezi dvěma možnostmi - buď se ještě více než rok těšit z výhod vládnutí nebo vykročit vstříc předčasným volbám.

Doba, za niž se bude rozhodovat o předsedovi ČSSD je přitom příliš krátká na to, aby se rozdělení preferencí ve veřejnosti nějak výrazněji změnilo.

Kritizovaný premiér se tedy po prezidentově výpadu může cítit o něco jistější v kramflecích.