|
Ostuda se vrátila do Čech | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Náměstek českého ministra zahraničí Petr Kolář řekl včera BBC, že rozhodnutí nejvyšší dovolací soudní instance v Británii, podle níž byly kontroly britských imigračních úředníků na pražském ruzyňském letišti rasově diskriminační, se týká výhradně postupu britské strany. To je pravda jen v čistě právním, technickém slova smyslu. Ano, z verdiktu nevyplývají a ani nemohou vyplývat pro český stát nějaké důsledky a povinnosti. Když se před pár lety na pražském letišti prováděly kontroly a rozhodovalo se, kdo bude smět do Británie, vybírali si úředníci Romy podle jména a barvy pleti - jak konstatovala spousta nevládních organizací a teď i lordi soudci, Romové byli při kontrole odmítáni až čtyřistakrát častěji, než ostatní čeští občané. Šlo o jasnou diskriminaci a ponižování "nebílých" českých občanů. Že se úředníci k Romům chovali slušně a že Británie měla právo bránit se proti nezvladatelnému přílivu emigrantů je jiná věc: tehdy šlo o způsob obrany, a ten byl zvolen velmi nešťastně. Česká vláda s výše popsanou diskriminací souhlasila - a před veřejnost postavila problém tak, že nemá na výběr: buď prý budou kontroly - anebo Británie zavede víza pro veškeré české obyvatelstvo. Argumentovalo se i tím, že víza by znamenala "nárůst protiromských nálad". Jenomže to celé byla velká vytáčka: sociálně-demokratický kabinet tehdy prostě souhlasil s tím, že určitá část českých občanů bude na českém území posuzována jako "nižší kategorie", přestal své občany hájit. Pro to, aby se zvolil jiný postup, udělal nesmírně málo, nepožádal dokonce ani parlament, aby věc projednal. Představitelé opozičních sil dávali najevo jisté rozčarování, ale ne že by jim - až na pár výjimek z někdejší Čtyřkoalice - záleželo na Romech. V tom se od vlády nelišili. Václav Klaus tehdy prohlásil, že jde o narušení státní suverenity - dnešní europoslanec a člen ODS Jan Zahradil v srpnu 2001 řekl: "Já osobně nepatřím k nejhlasitějším kritikům tohoto opatření, nemyslím si, že by měli čeští občané pykat za malou hrstku ekonomických emigrantů znovuzaváděním víz." Tehdejší předseda zahraničního výboru a dnes předseda celé poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) směrem k Romům prohlásil: "Stavět to tak, že Romové musí utíkat a žádat o politický azyl jinde, to podle mne naprosto nevyjadřuje poměry v České republice." Jinými slovy, všeobecně se vcelku cynicky akceptovalo, že Romové odcházejí jen pro to, aby zneužívali cizí azylový systém. Jako by v Česku neexistovala rasová diskriminace na pracovním trhu, v běžném životě, v kontaktech s policií atd. Jako by rodiče romských dětí nemuseli mít obavu o jejich budoucnost - jako by za to český stát nenesl odpovědnost. Jistě, spousta Romů možná odcházela proto, aby si "polepšili". Jenže i kdyby jen deset romských rodin, které se v Česku po neblahých zkušenostech bály žít, bylo odmítnuto, aniž by se jejich osudem někdo zabýval, způsobila jim vláda křivdu, přesněji - paradoxně ji potvrdila. Paradox se dá vystihnout větou: od nás nemusí nikdo kvůli diskriminaci utíkat, takže můžeme klidně umožnit diskriminační selekce. Prezident, ani žádný vysoce postavený politik se tehdy nezmohl ani na prohlášení směrem k romské menšině, kde by sdělil: neodcházejte, jsme si vědomi vašich problémů a budeme s nimi něco dělat. Je dobře, že se díky rozhodnutí lordů soudců problém po letech vrátil do české kotliny. Tehdy aktivní politici mohou minimálně říct, že udělali chybu a že je jim to líto. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||