Daniel Anýž redaktor BBC

Ankety se v novinách objevovaly už v první polovině 19. století

A následuje výčet stran a procentních zisků. Obdobné informace jsou pravidelnou součástí zpravodajství médií a veřejnost je se zájmem sleduje.

Problémem ale je, že často jde o údaje nepřesné, zavádějící, prostě chybné. Nakolik se lze vůbec spoléhat na průzkumy veřejného mínění a především pak na to, jak jejich výsledky intepretují média.

Média průzkumy veřejného mínění sama vynalezla - volební ankety se v novinách a časopisech objevovaly už v první polovině 19. století. Česká média mají ten handicap, že teprve patnáct let se učí interpretovat často poměrně složitě konstruované údaje.

Tomáš Klvaňa, publicista, který učí na Newyorské univerzitě v Praze, říká, že narozdíl od českých jsou na tom američtí novináři na tom lépe díky jejich zkušenostem:

"Jsou na tom skutečně lépe, mají více zkušeností. Při posledních prezidentských volbách v USA se každý den objevovala spousta průzkumů veřejného mínění. Lidé a novináři si zvykli na to, že jeden izolovaný průzkum veřejného mínění, který naznačuje něco jiného než ty ostatní, nemusí být seriózní."

Podle něj může být výzkum nějakým způsobem nereprezentativní a unikátní, a je proto lepší sledovat trend ve více průzkumech, třeba i trend v průzkumech za několik dní.

Graf jako zábava?

Zástupci agentur, které průzkumy provádějí, vesměs tvrdí, že novináři výsledky zjednodušují, a tedy i zkreslují.

Zejména se to týká takových jednoduchých otázek typu 'Komu byste svěřila své děti - Johnu Kerrymu, či Georgi Bushovi? Tomáš Klvaňa

Přes zkušenost, kterou mají americká média, podléhají i tamní novináři tlaku na jednoduchost a zábavnost. Klvaňa s tím souhlasí:

"Zejména se to týká takových jednoduchých otázek typu 'Kdo je vám více sympatický?' 'S kým byste šla na večeři?' 'Komu byste svěřila své děti - Johnu Kerrymu, či Georgi Bushovi?'"

Jan Herzmann, ředitel agentury Factum Invenio si myslí, že existuje příliš velká skupina médií, pro kterou jsou výsledky výzkumu jenom infotainmentem, tedy příležitostí otisknout nějaký graf, k tomu přidat určitou zajímavost, někdy dokonce pikantnost.

"Tahle média se málo zabývají tím, co ty výsledky opravdu říkají, a už vůbec se nezajímají o to, jak moc jsou spolehlivé, metodicky připravené a tak podobně," upozorňuje.

Nejde prý jen o to, že se novináři nezajímají o důležité údaje - o přesné znění otázek, o počty respondentů a jejich reprezentativnost pro celou populaci - což jsou věci, které zásadně ovlivňují věrohodnost šetření.

Volební prognózy

Ale často prý směšují zcela rozdílné pojmy. Modelovým příkladem je podle Stanislava Hampla z agentury STEM zaměňovaní takzvaných stranických preferencí za volební prognózy.

Stranické preference jsou často zaměňovány za volební prognózy

"Tato typická chyba je srovnávání stranických preferencí, která obsahují údaje či procenta za lidi, kteří nevědí, jak budou volit, případně dokonce i za ty, kteří vůbec nechtějí jít k volbám, tak srovnávání těchto procent s výsledky voleb. Stranické preference nejsou žádná prognóza, není je možno přímo s výsledky voleb srovnávat.

Podle politologů ale nelze házet vše na média a jejich nepřesný výklad výsledků. Protože už samotné závěry šetření tak, jak je agentury vypracují, mohou být pochybné. Ovšem například že by vznikaly na politickou objednávku Jindřich Krejčí ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky příliš nevěří:

"U renomovaných agentur takové případy nejsou, nebo nejsou nijak výrazné, je tady soutěž na trhu, agentury pracují pro více klientů, ne pro jednu konkrétní stranu, nemohou se spolehnout na jeden zdroj zakázek, musí sloužit více klientům."

Boj o klienta

Přehmaty na straně agentur mohou ale vyplývat právě ze zmíněné soutěže o klienta.

"To se tady objevuje v předvolebním obdobím, v průběhu mezi volbami agentury dělají výzkumy se standardní metodikou, najednou přistupují na zakázky, kdy vytvářejí rychlé, jednoduché výzkumy," tvrdí Krejčí.

Bohužel metodika dle něj nezaručuje takovou reprezentativitu, na kterou jsme při jejich výzkumech zvyklí.

"Tlaky na agentury se v předvolebním období zvyšují a oni na to přistupují," doplňuje Krejčí.

Krajské volby 2002

Krejčího kolega z pražského Sociologického ústavu Tomáš Lebeda připojuje i jeden konkrétní příklad příliš komerčního přístupu agentur:

Agentury před volbami dělají levné a rychlé výzkumy

"V krajských průzkumech před volbami v roce 2002 se ukázalo, že agentury rezignovaly na nějaké profesionální kvality a vyšly zadavatelům vstříc z toho hlediska, že ty výzkumy byly velmi levné, a tím samozřejmě trpěla i metodologie."

Jan Herzmann, šéf agentury Factum, jejíž předvolební průzkumy se tehdy v roce 2002 v některých krajích zásadně lišily od výsledků, připouští, že s prostředky a v čase, který měli k dispozici, šli do průzkumu s určitým rizikem.

"Přesto jsme byli přesvědčeni, že podmínky jsou ještě dostatečné pro to, aby ta prognóza mohla být dobrá. Z hlediska toho, jak ji my sami hodnotíme, dostatečně dobrá nebyla. Poučili jsme se z toho a pro krajské volby 2004 jsme do prognózy vůbec nešli."

Vliv na voliče?

A jaký dopad mají průzkumy na voliče? Mohou je volební předpovědi ovlivnit, a následně tedy i výsledky voleb? Podle sociologa Jindřicha Krejčího nelze obecně odpovědět - upozorňuje ale na situaci z roku 1992:

Výzkumy veřejného mínění nelze zmanipulovat

"S volbou do Federálního shromáždění, pokud se týká strany ODA. Ta strana se pohybovala nad pětiprocentní hranicí v průzkumech, ale v poslední prezentaci z výzkumu veřejného mínění těsně před volbami nebyla jmenována mezi stranami, které mají šanci dostat se do parlamentu."

"Do federálního parlamentu se pak nedostala a vznikla otázka, jestli to bylo způsobenou prezentací výzkumu, či vývojem ve voličských preferencích."

Administrativa prezidenta Nixona se v 70. letech v USA snažila ovlivnit výsledky průzkumů. Dnes by se to už nestalo.

"Již to možné není, existuje mnoho ústavů, které se zabývají výzkumem veřejného mínění, je mezi nimi velká konkurence, " říká Klvaňa.

"Těžko by se nějaké vládě podařilo zmanipulovat tyto věci dohromady. V záplavě konkurujících průzkumů by to ani nemělo význam."

"Co ale dělají, je, že když jim vyjde průzkum mínění podle představ, tak ho stále omílají dokola ve všech televizních zprávách a člověk, který se v tom příliš neorientuje, si může myslet, že se situace mění, ale ona zůstává stejná," dodává.