Ondřej Štindl analytik BBC

Volby ovšem zneplatnilo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které uznalo oprávněnost stížnosti lidoveckého kandidáta Antonína Zápotockého, podle nějž proti němu byla vedena nepoctivá kampaň.

Občanští demokraté soudní rozhodnutí označují za bezprecedentní zásah do politických svobod.

Sama skutečnost, že ODS a jejího kandidáta Jana Nádvorníka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nepotěšilo, není nikterak překvapivá.

To, že průběh voleb podléhá nějakému soudnímu dohledu, je v demokratickém světě věc naprosto obvyklá

Stejně tak i to, že chtějí právní cestou dosáhnout toho, aby bylo soudní rozhodnutí ve věci senátních voleb v obvodě Praha 11 zvráceno.

Pobouřené reakce s nimiž po pátečním rozhodnutí přišli někteří představitelé ODS a také prezident Václav Klaus, jsou ovšem svým způsobem zavádějící a zasluhují bližší pozornost.

Šéf pražské organizace ODS Jan Bürgermeister dal průchod svému údivu nad tím, jak jednoduše může "správní orgán" zmařit svobodné rozhodnutí voličů.

Prezident Václav Klaus zase během víkendu řekl, že je verdiktem pobouřen protože představuje precedentní zásah do politické svobody.

Předmětem kritiky tedy jako by nebylo rozhodnutí v jedné konkrétní věci, ale sama skutečnost, že správní soud vůbec má pravomoc o takových věcech, jako je regulérnost průběhu kampaně, rozhodovat.

Je pravda, že kritika soudního rozhodnutí je v českých poměrech někdy označována za něco téměř nepatřičného - zcela neprávem.

Soudní moc je kritizovatelná jako kterákoliv jiná, o způsobu, jímž je vykonávána, je možné si myslet ledacos a také to říkat.

To samozřejmě nic nemění na faktu, že rozhodnutí soudů je člověk povinen dodržovat - podobně jako musí dodržovat zákony přijaté mocí zákonodárnou, ať už si o nich myslí a říká cokoliv.

Pokud existují nějaká pravidla, někdo musí dohlížet na jejich dodržování a je dobře, že se tak děje

V onom pobouření nad "bezprecedentními zásahy" je ovšem možné vidět víc než logický postoj strany, která prohrála.

Jakoby v něm zaznívala nedůvěra vůči čemukoliv, co pochází ze sféry mimo politiku. Nedůvěry, která byla pro ODS - především v časech předsednictví Václava Klause - dosti charakteristická.

Politici mají podle tohoto vidění jako jediní skutečně demokratickou legitimaci - byli svobodně zvoleni.

Vnější korektivy jejich počínání, ať už přicházejí, jako to bylo v Klausově době,od Ústavního soudu nebo třeba České národní banky, jsou tedy jakýmsi omezováním demokratické vůle, omezování svobody politiků je omezováním svobody voličů.

Čím je suverenita politiků větší, tím je občan svobodnější. Tak to samozřejmě není.

Pravidla pro posuzování regulérnosti politické soutěže jsou skutečně formulována dosti vágně. Neformulovali je ovšem soudci, ale politici

A to, že průběh voleb podléhá nějakému soudnímu dohledu, je v demokratickém světě věc naprosto obvyklá.

Pokud existují nějaká pravidla, někdo musí dohlížet na jejich dodržování a je dobře, že se tak děje.

Své by o tom říci mohli například na Ukrajině - jakkoliv je situace tam a v Praze 11 jistě nesrovnatelná.

Jiná věc je, zda Nejvyšší správní soud rozhodl o stížnosti Antonína Zápotockého dobře.

Tady je ovšem dobré připomenout jedno: soud musí rozhodovat na základě pravidel, která má k dispozici, a ta pravidla pro posuzování regulérnosti politické soutěže jsou skutečně formulována dosti vágně.

Neformulovali je ovšem soudci, ale politici.