|
Týden v České republice | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V Praze začal kongres opoziční Občanské demokratické strany. Bude na něm zvolen předseda a na devadesát devět celých devět procent se jím opět stane Mirek Topolánek. Rozhodující pro jeho další "předsednickou kariéru" byly výsledky trojích letošních voleb, které strana suverénně vyhrála. Kongres se proto nepochybně ponese v triumfálním duchu - a právě to může poněkud zastřít (nejen přihlížející veřejnosti, ale taky samotným politikům) jisté "palčivé a klíčové otázky". Čím je totiž strana silnější, tím hůř provádí sebereflexi, tím méně se jí chce zkoumat vlastní nedostatky. Problém ODS je v tom, že to nedělala v době, kdy na takovou činnost byla příhodná chvíle, totiž poté, co prohrála poslední volby do sněmovny, poté, co tehdejší šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla vypověděl opoziční smlouvu - a právě ta nečinnost dává důvod k jisté obavě, že se od časů Václava Klause ODS změnila méně, než by byla potřebovala. Dnes je možná na vrcholu popularity a jeví se mnoha lidem jako jediná možná volba, ale přitom nelze přejít pochybnosti, do jaké miry je to její zásluha, jak se o to přičinil Mirek Topolánek, jak se strana proměnila od časů spolupráce s ČSSD Miloše Zemana a od dob transformace, jak moc dnes podléhá vlivu Václava Klause atd. Klást si tyhle otázky je zvlášť důležité u politické strany, která má reálnou naději téměř úplně ovládnout veškeré důležité státní instituce. Lídr v dobrém počasí Mirek Topolánek je na jedné straně mnohem schopnější politik, než se všeobecně soudilo, když byl nečekaně poprvé zvolen předsedou. Strana se mu nezačala sypat pod rukama, nerozběhly s v ní nějaké ničivé frakční boje, v několika klíčových momentech si dokázal prosadit svou - například když padla Špidlova vláda, Topolánek odmítl prezidentovu představu široké vládní koalice a raději "své lidi" připoutal k opozičním lavicím. Vyplatilo se to. Koneckonců, pod jeho vedením se taky ODS - pravda, s pomocí komunistů - podařilo dostat Václava Klause na Hrad, což byla operace, jež se původně jevila jako takřka beznadějná. Zároveň ale Topolánkovi až dodnes neuvěřitelně přálo štěstí, respektive političtí protivníci. Vládní koalice se dopouštěla obrovské spousty chyb, sociální demokracie se ocitla v trvalém úpadku, Unie svobody prakticky neexistuje, za to posiluje KSČM. Aféru Kořistka Topolánek bez obtíží ustál mimo jiné díky tomu, že policie bezprecedentním způsobem zpackala vyšetřování. Liberální nebo konzervativní volič, pokud není z tradice lidovec, se dnes nemá kam vrtnout. Těžko si tedy představit, že by měl Topolánek příhodnější podmínky. Od tzv. sarajevského atentátu se však ODS vyznačuje na české poměry nevídanou semknutostí a jednotností. Už proto není jasné, jak moc ji má Topolánek v rukou, co všechno ovlivňuje, do čeho zasahuje. Být politickým lídrem ve výše popsané době není až tak těžké - uřídit vládu a stranu, která drží výkonnou moc, a být premiérem s otcem zakladatelem, hyperaktivním prezidentem Klausem za zády, to už je něco jiného. Důležití místopředsedové ODS dnes drží většinu v Senátu, ovládá kraje, a pokud ovládne v příštích volbách spolu s lidovci poslaneckou sněmovnu, je těžko představitelné, že by její čestný předseda Václav Klaus odolal pokušení celou tu situaci využít. V téhle souvislosti je poměrně důležitá volba místopředsedů strany. Stanou-li se jimi většinou lidé, jako je poslankyně Miroslava Němcová nebo pražský primátor Pavel Bém, kterého Topolánek kupodivu prosazuje, jako by už měl šéf zaděláno na potíže. Jsou to politici, z nichž málokdy vypadne nějaký vlastní názor, vyznačují se jakousi jednoduchou rétorikou a bezvýhradným souhlasem se vším, co Klaus udělá. Dojde-li ke konfliktu mezi Topolánkem a prezidentem, nebude mít prvně jmenovaný o co se opřít. Kde jsou možné zdroje toho konfliktu? Stačí zmínit zahraniční politiku, například Evropskou unii, prostý fakt, že mezi stoupenci ODS je taky nejvíc stoupenců jednotné Evropy a že Václav Klaus se svým euroskepticismem představuje skutečně výjimečnou personu. Dokud tím "zatápí" vládní koalici, ODS to z opozice sleduje a občas prezidentovi přihrává, vpodstatě o nic nejde. Až se situace obrátí, bude to najednou horší. Podobný problém je antikomunismus. Mnozí politici ODS prohlašují svou stranu za vysloveně protikomunistickou, což by logicky mělo znamenat ostražitost nejen vůči KSČM, ale i vůči lidem, kteří tu v minulosti pomáhali udržovat totalitu a jejich myšlení je tím silně poznamenáno. Když Václav Klaus navrhoval ústavní soudce, byla mezi kandidáty celá řada takových právníků. Senát je odmítl, protože v něm měly většinu strany spjaté s vládní koalicí. Jak by to asi dopadlo teď? Pozitiva ODS Občanským demokratům se nedá upřít několik pozitiv. Za prvé strana vyrůstá "zdola", opírá se o práci řady regionálních politiků, hejtmanů, starostů. Objevila se sice různá podezření, že se někteří komunální politici ODS dopouštějí korupce, ale neprokázalo se, že by tak činili na české poměry v nějak výjimečné míře - těch, kteří prostě dobře pracují, a proto s nimi lidé sympatizují, je nepochybně mnohem víc. Za druhé se ODS deklaruje jako pravicová, resp. liberální strana a tudíž má jisté, v českých poměrech sympatické vlastnosti. Váží si lidí, kteří cosi produkují a chtějí stát na vlastních nohách, netrpí postkomunistickým antiamerikanismem, nepropadá spoustě módních ideologií. Například na válku s terorismem mají politici ODS vyhraněné a nepopulistické názory. Za třetí, což s druhým bodem souvisí, vystupuje ODS proti představě státu, který o své občany nejen pečuje, když z nich předtím vytahl co nejvíc peněz na daních, ale zároveň soustavně strká nos do jejich věcí. Negativa ODS Vedle toho ale stojí i další, méně příznivá fakta: ODS se sice deklatuje jako strana liberální, ale zároveň to taky dlouhou dobu byla, a možná ještě v mírnější podobě je, strana národovecká, se vším, co k tomu patří, včetně neutuchající obhajoby benešových dekretů, vytváření atmosféry falešného ohrožení z Německa, ataků na katolickou církev atd. Její významní politici jsou stále stejní: titíž lidé, kteří se v době oposmlouvy přímo podíleli na všem, co vyplývalo z tohoto rozdělení moci s ČSSD, lidé, kteří mají za chyby Zemanovy vlády nepochybnou spoluzodpovědnost. Topolánkova strana se sice zaštiťuje svobodou jednotlivce, ale jak poukazuje například poslední týdeník Respekt, při řadě hlasování, která tuto svobodu posouvají o kus dál, postupuje opačně. Například v poměru 64:9 hlasovali poslanci ODS v únoru 1999 proti zákonu o práva na informace. V prosinci téhož roku velkou většinou podpořili zákon, který výrazně omezuje soukromé vlastníky lesů ve prospěch myslivecké lobby. Podpořili také zákony, které umožňují vyvlastnit pozemky kvůli stavbě silnice. Budoucnost strany Co se týká plánů ODS do budoucna, existují sice přitažlivá hesla, jako je nízká rovná daň, ale strana jednak nemá své plány podrobněji rozpracovány a jednak je prakticky jisté, že pokud vyhraje volby v roce 2006, bude sestavovat vládu s nějakým koaličním partnerem, byť mnohem slabším, pravděpodobně s lidovci. Ti jsou velcí propagátoři různých daňových úlev, například pro rodiny s dětmi. Jak s tím půjde rovná daň dohromady? Jak se ODS a KDU-ČSL v této věci dohodnou? Když ODS před lety vláda, vyznačovala se - hrubě řečeno - libérální rétorikou a socialistickou praxí, což se projevovalo například v praktické neschopnosti či dokonce nechuti deregulovat nájemné. Nikde není psáno, že praxe po roce 2006 bude jiná. Kritiku socialistické, rozhazovačné, přebyrokratizované vlády už od ODS všichni slyšeli - teď by bylo dobré, kdyby občanští demokraté přišli s nějakým realizovatelným, realistickým a závazným plánem, jak věci změnit, kdyby přestali říkat "co" - a začali také vysvětlovat "jak". |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||