Adam Drda analytik BBC

Stalo se to díky závazku vůči Evropské unii, přesto pozdě: původní termín 1. leden 2005, kdy měl zákon vstoupit v platnost, už nemůže být dodržen, neboť parlament věc nestihne projednat.

Ale to je jen detail, na pár měsících asi nesejde.

Proti úmyslu potlačovat zákonem diskriminaci, ať už se stane kvůli něčí národnosti, náboženskému vyznání, sexuální orientaci nebo zdravotnímu stavu, nebude pochopitelně soudný člověk nikdy nic namítat.

Potíž je ale v tom, co si od zákona slibovat, co může zajistit, zařídit a odstranit.

Může problém diskriminace odstranit zákon? Těžko - musí se změnit přístup celé společnosti k rodině, k mateřství a k důležitosti kariéry

Po pravdě řečeno, sám o sobě velmi málo, je to jen důležitá pomůcka, a teprve se ukáže, jak bude užitečná.

Proti nejrůznějším formám diskriminace se totiž mohou obyvatelé České republiky bránit už teď. Často to nedělají, protože mají pocit, že takové úsilí nestojí za to, že k ničemu nepovede.

Bránit se, medializovat, popularizovat

Ale například někteří Romové, které odmítli obsloužit v hospodě nebo přijmout do zaměstnání kvůli tomu, že jsou Romové, si už několikrát takové jednání nenechali líbit - a dosáhli úspěchu: ať už u soudu nebo tím, že své případy medializovali a popularizovali.

Jejich právo vychází z ústavy a z řady stávajících zákonů, ten antidiskriminační je pouze posiluje a precizněji formuluje. Důležité je ale jejich odhodlání nenechat věc padnout pod stůl, nesmířit se s ní.

Zhruba totéž platí pro ženy, diskriminované v zaměstnání. Nelze například pochybovat, že jsou mnohdy znevýhodňovány v tom smyslu, že mají menší platy než muži, ačkoli dělají stejnou práci.

Je to problém, o němž se mluví dlouhá léta, potíž je opět v tom, že se dámy málokdy pokoušejí bránit.

Ještě horší je však situace žen, které buď mají děti - anebo se na to chystají - a nenajdou zaměstnání nebo nejsou přijaty ke studiu proto, že by se podle šéfů firmy či nějakých úředníků nemohly naplno věnovat práci, tedy kariéře.

Změnit přístup. Mentálně

Může tenhle problém odstranit zákon? Těžko - musí se změnit přístup celé společnosti k rodině, k mateřství a k důležitosti kariéry.

Jinými slovy, dokud se bude například na ženy s větším počtem potomků pohlížet jako na nepříliš zodpovědné střelené bytosti, které samy sobě zkomplikovaly život a neměly by ho teď komplikovat ještě svému okolí, bude mít antidiskriminační norma malý dopad.

Firmy či instituce se zpravidla vykroutí, vždycky si vymyslí zástupný důvod, proč dotyčnou nepřijaly.

Nezbytná "změna přístupu" k diskriminaci, tedy mentální změna, se týká i policie a soudů.

A znovu: kdyby lidé, kteří se dnes podobnými případy v těchto institucích zabývají, měli dost zodpovědnosti, citlivosti a soudnosti, mohla být Česká republika v odstraňování různých diskriminací mnohem dál.

V tomto směru je dobré, že dohled nad dodržováním zákona a pomoc diskriminovaným byla svěřena do pravomoci ombudsmana.

Budou-li z úřadu veřejného ochránce práv neúnavně vycházet podněty dalším institucím, mohl by pomalou proměnu společenského vědomí nezanedbatelně posílit.

Navíc kdyby se vytvořilo speciální Centrum pro rovné zacházení, což byla jedna ze zvažovaných variant, nahrávalo by to jisté ideologizaci problému - ombudsman dává větší záruku, že se jí bude schopen vyvarovat.