|
Jak vyprázdnit chodníky | |||||||||||||||||||||||||||
Míjím ten dům každý den. Je široko daleko nejvyšší, nejbetonovější, nejobludnější. Mívám chuť vhodit jeho majiteli do schránky cedulku se vzkazem: Blahopřeju k nejohyzdnější stavbě v naší čtvrti! Moji blízcí mi to vymlouvají, jsem prý pošetilý, nic se tím nevyřeší. Aspoň by se mi ulevilo, bráním se. Když se uklidním, mívám výčitky. Jsem snad zahořklý škarohlíd, který ostatním nepřeje, aby bydleli, jak se jim zlíbí? Ano, ten barák se nepovedl, ale jejich ostuda, můžu si odfrknout na adresu nevkusných sousedů. Jenže je to jinak: kdo zprasí svou parcelu, znehodnotí současně bydlení v dosahu, řekněme, večerní procházky. Představte si čtvrť se spoustou zeleně, činžáky z třicátých let přecházejí do křivolakých uliček s nízkými domky z minulého století. Kdo dnes investuje do takového bydlení, dobře ví co dělá. Atmosféra takového místa je cennější než interiéry pod zdejšími střechami, neboť končin s podobným kouzlem ubývá. Bydlení v nich sice nenabízí komfort jako prosklené novostavby s terasami, bazény a dvojgarážemi, má však své příznivce, kteří jsou ochotni sáhnout kvůli němu hluboko do kapsy. Mají se smířit s tím, že sousedova zpotvořenina srazí cenu všech nemovitostí kolem? Konkrétní příklad z pražského Břevnova, historického území mezi klášterem založeným svatým Vojtěchem a Pražským hradem. Do ulice, která leží na trase poutní cesty, přijel letos bagr a několika ranami rypadla zbořil vzácnou barokní usedlost. Prý už nešla zachránit, statika byla porušená. Ve skutečnosti do ní majitelé úmyslně nechávali zatékat vodu, aby se jim otevřela cesta k demoličnímu výměru. Stačilo, aby je stavební úřad včas vyzval k opravě střechy. Na místě domku ještě na jaře obklopeného rozlehlou zahradou teď vyrůstá dvacetkrát větší stavba, jaké pozvolna obkličují celou čtvrť. Když místní usedlíci protestují na radnici, úředníci je zpraží: Nezapomínejte, že bydlíte ve městě! Nové budovy přes den pohlcují a vyvrhují automobily, ulice se zaplňují, chodníky vyprazdňují. Majetek lidí, kteří zde před časem investovali do bydlení, ztrácí cenu s úbytkem každého kousku zeleně a každé staré cihly. Co z toho vyplývá? Bránit většinu obyvatel, jejich soukromé majetky a charakter místa proti hrstce developerů musí především politici a úředníci na radnicích. Ti však za vzletné fráze o svobodně podnikání ukrývají svou otupělou pohodlnost - v horším případě úplatky, doprovázející ta správná razítka. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||