Adam Drda analytik BBC

Obvykle projevuje respekt vůči různým diktátorským nebo autoritativním vůdcům, Slobodanem Miloševićem kdysi počínaje a Vladimirem Putinem nedávno konče (čímž autor těchto řádků netvrdí, že mezi jmenovanými není rozdíl).

Občas však jako by se v Klausovi cosi hnulo, pronese vybočující slova.

Je škoda, že hlava státu nebyla razantnější: když komentuje Evropskou unii, diplomatické servítky si nebere

Před pár dny o situaci na Ukrajině prohlásil: "Pokud bych měl říct, komu fandím, kdo je můj favorit, je to bezesporu Viktor Juščenko. To ale neznamená, že bych chtěl předjímat rozhodnutí ukrajinských úřadů o (...) platnosti či neplatnosti voleb."

V českém prostředí je takové vyjádření podpory ukrajinské opozici výjimečné, ale stejně je škoda, že hlava státu nebyla razantnější: když komentuje Evropskou unii, diplomatické servítky si nebere.

Většinou výřeční čeští politici se jinak až na pár jednotlivců postavili k dění na Ukrajině v duchu už téměř tradičního odvážného pravidla: nebudeme dělat nic, dokud nebudeme vědět, jak to dopadne, a až to budeme vědět, zaujmeme buď stejné stanovisko, jako většina ostatních, nebo nebudeme dál dělat nic.

Z obecné lhostejnosti a vyčkávání se vymkl především ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Podle něj "je špatné, pokud na Ukrajině nedojde k uznání vítězství těch, kteří podporovali opozici - ze všech zpráv je totiž zřejmé, že opozice dostala skutečnou podporu" - je důležité, aby Ukrajina zůstala proevropská, jinou cestu si sice může svobodně vybrat, ale je to cesta, směřující k režimu běloruského typu. Tady dobré zprávy z české politiky končí.

Svoboda navrhl poslancům, aby zařadili otázku Ukrajiny na program schůze. Se zlou se potázal, poslanci návrh neschválili, podle tisku s absurdním kuloárovým zdůvodněním, že "nikdo vlastně neví, kdo z těch dvou, tedy Viktor Juščenko či Viktor Janukovič, by byl lepší" - a také proto, že "by si Svoboda akorát dělal reklamu".

Oficiální argument je podobného kalibru. V době, kdy všichni pozorovatelé unisono konstatují, že volby na Ukrajině byly zmanipulované, vysvětlil sociálně demokratický předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka:

Zástupci českého lidu ukazují, že jejich politika nevyrůstá z mravních zásad, ale z nedůstojného lavírování a z vykutálenosti

"Nechtěl bych se postavit na stranu jednoho či druhého kandidáta. Máme málo informací."

Zahraniční výbor pak přijal triviální usnesení, v němž se praví, že "k politickému řešení problému by zásadním způsobem přispělo nezávislé ověření výsledků voleb".

To je tedy objev hodný politických expertů. Podepsáni jsou právě Laštůvka a mladá komunistka Kateřina Konečná.

Korunu všemu nasadil rozsáhlým mlžením šéf sněmovny Lubomír Zaorálek z ČSSD: mimo jiné shledal, že situace na Ukrajině "není jednoduchá" a je třeba "zabránit eskalaci násilí".

Premiér Stanislav Gross mlčí, stejně jako ostatní předsedové politických stran.

Celá ta situace je tristní. Čeští politici, vyžívající se v každodenních domácích banalitách a tahanicích, dávají nepokrytě najevo, že je přinejmenším nezajímá, jak na tom bude pro Evropu velmi důležitá země, že se pro její dobrý osud nehodlají ani symbolicky angažovat.

Takové poselství vychází ze společnosti, která byla ještě před patnácti lety, když se hroutil komunismus, vděčná za jakýkoli projev pozornosti ze Západu, ze země, v níž Ukrajinci tvoří zřejmě nejpočetnější menšinu.

A co víc: zástupci českého lidu ukazují, že jejich politika nevyrůstá z mravních zásad, ale z nedůstojného lavírování a z vykutálenosti.

A aby toho nebylo málo, Cyril Svoboda, jedna z mála postav, které se snaží zajišťovat zemi v cizině důstojnost, je trnem v oku téměř všech sociálních demokratů i mnoha politiků své vlastní lidové strany.

O různých plánech na jeho odvolání se mluví od nástupu nové koaliční vlády...