Jana Franková herečka

Bývalé židovské ghetto Kaziměř, čtvrť stínů a bludných duchů, jejíž obyvatele vyvezli nacisté do osvětimských plynových komor, žije hluboko do noci bujarým životem. I s českou kulturní příchutí, která je v Polsku nebývale populární.

V kultovní krčmě Alchemia probíhá český literární večer, sklepení je plné mladých i postarších, při svíčkách se popijí pivo a vodka s citronádou.

A hovoří se o Bohumilu Hrabalovi, Praze, středoevropské ironii a humoru, absenci kvalitního knižního průvodce po Polsku v českém jazyce i učebnice češtiny pro Poláky.

O pár metrů za rohem hučí natřísklá česká hospoda s utopenci a smaženým sýrem, sousední Irský pub zeje prázdnotou.

Také na letošním krakovském knižním veletrhu bylo k vidění několik knih českých autorů.

Jak na Popieluszkovu "veřejnou" tvář asi reaguje jeho stále žijící venkovská máma a jak jeho vrahové, kteří si odseděli pouhých pár let?

Veletrhu a knihkupeckým krámům však letos dominovaly knížky o mladém polském knězi Jerzym Popieluszkovi, brutálně zavražděném komunistickou státní bezpečností právě před dvaceti lety, v roce 1984.

Z knižních obalů a plakátků, vylepených po městě, hleděla knězova mladá tvář, tak antireklamní i antiklerikální, s výraznýma tmavýma očima, budící zvláštní zjitřenou pozornost.

Říkali jsme si, jak na Popieluszkovu "veřejnou" tvář asi reaguje jeho stále žijící venkovská máma a jak jeho vrahové, kteří si odseděli pouhých pár let a dnes je můžeme potkat třebas právě na krakovském rynku.

Krakov nabízí v tomto podzimním čase jeden ze svých tajemných rozměrů - podzemí. Přesněji řečeno krypty kostelů, které vyprávějí o slávě i zmaru, prachu kostí i nesmrtelném duchu.

Pod Wawelskou katedrálou, mezi světci a králi, spočinuli básníci Mickievicz a Slowacki.

Jejich sarkofágy jsou nezdobené. Jen vedle, na stolečku, leží překvapivě sešit s nápisem: "Chcete-li něco vzkázat nesmrtelným, prosím čitelně!"

Jakýsi mladík se šálou a leskle zasněným výrazem tam cosi dlouhou dobu vpisuje. Když odejde, neodvažuji se podívat.

Pod jezuitským kostelem na Grodské můžete sestoupit k rakvi slavného kazatele Petra Skargi.

Když po letech otevřeli víko jeho rakve, objevili, že byl zřejmě pohřben za živa a v bednění musel ještě nějakou dobu žít.

Polští přátelé s humorem komentují, že Skarga nemůže být svatořečen, protože jistě zuřil a klel, když se v rakvi probral a víko neodsunul.

A pak se míří k Visle, na Skalku, do "Krypty zasloužilých". Cestou tam procházíte zvláštní tržnicí, která připomíná surrealistickou báseň - po obou stranách chodníku stojí vedle sebe ženy a každá prodává něco jiného: houby, šminky, hubertus, fazole, fusekle, česnek, listopadky, paroží, samorosty, mýdla, brousek...

Krypta zasloužilých polských tvůrců, vsazená pod schodiště kostela na Skalce, je klenutá, nízká a omšelá jeskyně nezapomnění, trochu připomínající římské krypty.

Třináct tumb, třináct mohutných polských životních osudů. A také mnoho veřejných diskusí a hádek, patří-li sem ten či onen.

Naposledy tím veřejným kádrováním prošel básník Czeslaw Milosz, jehož tumba ze světlého mramoru je stále obložená květinami.

Nahoře v kostele pak čekal malý nález - jeden z bočních oltářů nese obraz českého světce Jana Nepomuckého. A na pozadí světce je vymalovaná Praha.

Jenže v nečekané kompozici - katedrála svatého Víta roste na Petříně a hradčanském návrší zeje prázdnotou.

Čechy mají v Krakově nepřehlédnutelné místo.