Adam Drda analytik BBC

Teď z tuzemské politiky zaznívá spousta bezděčných signálů, jež by se daly vyhodnotit jako varovné, a bylo by tudíž nezodpovědné je přeslechnout.

Tuzemská politika možná "signalizuje" brzkou krizi, která se týká nikoli jedné nebo dvou stran, ale celého systému.

Jako by přestávalo být důležité, které ideje strana zastává a sdílí, proč se v ní sdružují její členové, jak by chtěla spravovat stát atd.

Sociální demokracie se už dlouhé měsíce snaží vyhrabat z krize, ale činí to způsobem, který de facto rezignuje na podstatu politiky.

Jako by přestávalo být důležité, které ideje strana zastává a sdílí, proč se v ní sdružují její členové, jak by chtěla spravovat stát atd.

Zcela převládla debata o vhodných politických postavách, vhodných koaličních partnerech a vhodných voličích, na něž je třeba se "orientovat".

Jinými slovy: Stanislav Gross se stal předsedou, protože se mimo jiné čekalo, že stranu zvedne prostřednictvím technických a reklamních fíglů, že jí sice nepřivede stoupence, ale aspoň nestálé diváky mega koncertů. Nepovedlo se.

Teď vystupuje Zdeněk Škromach s "koncepcí", že by se sociální demokraté měli zaměřit na "ĺevicové voliče", vládnout sami a neuzavírat se spolupráci s KSČM. Tak vypadá Škromachovská alternativa.

Gross ani Škromach nemluví o tom, jaký názor na svět a národní budoucnost strana má a jak chce voliče přesvědčit o tom, že myšlenky, kvůli nimž existuje, jsou správné.

Oba pánové mluví nejvíc o tom, jak to zařídit, aby se ČSSD udržela u moci, nebo aspoň v co největším počtu parlamentních křesel.

Když promluví Miloš Zeman (naposledy se tak stalo v neděli v televizi) je to úplně totéž: kritizuje nedostatek osobností na kandidátkách, doporučuje jiný typ vlády, nelíbí se mu, že jeho oblíbenci nemají patřičný vliv.

Gross ani Škromach nemluví o tom, jaký názor na svět a národní budoucnost strana má

Stále dokola je to kritika strategie, v níž není místo na přemýšlení nad obsahem. Jako by politika byla totéž, co prodávání psích konzerv - vyrábí se ze dne na den, bez vizí, bez idejí.

Vede k tomu, že politik soustavně sleduje průzkumy preferencí a žebříčky popularity a snaží se orientovat podle nich.

Další strana, Unie svobody-DEU, je sice v mnohem hlubším stádiu úpadku, ale její přístup k politické práci je dost podobný.

Předseda, ministr spravedlnosti Pavel Němec, přišel snad pouze s myšlenkou na snížení hranice trestní odpovědnosti.

Za to plánuje kampaň za posledních pár milionů korun, která by stranu měla "trochu pozvednout". Opět to bude prodej hesel a frází, u nichž si člověk může být jist, že nepřežijí víc než několik měsíců.

Lidovci se této praxi jakoby vymykají tím, že jsou zakotveni v "křesťanských hodnotách" - jenomže ty se projevují zpravidla v jakési lidově zbanalizované podobě, navíc v tématech, jež jsou sice mediálně vděčná, ale z hlediska života státu a společnosti marginální: boj proti registrovanému partnerství, proti drogám.

Není tu žádný "vyšší cíl", který by politiky spojoval, který by je nutil dělat třeba i nepopulární kroky a riskovat v zájmu toho, čemu společně věří

Jinak se energie lidové strany už dlouho (snad s krátkou mezihrou Cyrila Svobody) vyčerpává kličkováním a přemýšlením, jak si co nejvýhodněji zařídit blízkou budoucnost.

V této době vratké vládní koalice se nedostatky všech tří stran projevují naplno: nemají k sobě elementární loajalitu, nejsou schopny společně pracovat, protože myslí takřka výhradně na volby a na momentální zisk.

Není tu žádný "vyšší cíl", který by je spojoval, který by je nutil dělat třeba i nepopulární kroky a riskovat v zájmu toho, čemu společně věří.

Donedávna byl takovým cílem české politiky (nebo jej pro mnohé nahrazoval) vstup do Severoatlantické aliance a poté do Evropské unie. Teď zbývá prázdno.

Vyplní je ODS, která zřejmě bez námahy sebere "z ulice" veškerý vliv v zemi, v čemž jí budou lidovci po svém způsobu sekundovat, a vyplní je i nereformovaná KSČM, která působí v politice jako koule na noze odsouzencově.

Jako taková bude občanským demokratům dělat hlavního protihráče, oponenta - a kontrolora.

To je velmi neradostná vyhlídka a byl by div, kdyby s takovým oponentem vůdčí síla nezdegenerovala, protože kvalita vlády je dost často úměrná kvalitám opozice.

Po volbách v roce 2006 čeká možná Čechy situace, jakou ještě nezažili.