Mikuláš Kroupa redaktor BBC

Při rybaření můžete ulovit škodlivé chemikálie

I když rybaření má své kouzlo, je velmi pravděpodobné, že si domů od řeky přinesete tučnou nadílku škodlivých chemikálií.

Výzkumy veterinárního i hydrologického ústavu potvrdily, že například ryby v Labi obsahují větší než povolené množství jedovaté rtuti.

Kilo a půl tlouště - půl miligramu rtuti

Zatím nikdo přesně neví, jaké množství škodlivin se v těle ryb usazuje.

Tak například na Labi v úseku Obříství, což je nedaleko chemičky Spolana, můžete mít skoro jistotu, pokud povečeříte právě uloveného kilo a půl vážícího tlouště, že se vám do těla dostane půl miligramu jedovaté takzvané meta-rtuti.

Zjistil to výzkum, který prováděl Státní veterinární ústav. Podle Hydrologického ústavu, který stejný výzkum provádí už deset let, to bude dokonce dvacetinásobek povoleného množství.

Tak argumenty o obsahu škodlivin by mě asi nepřemluvily. Rybaření pro mě znamená obrovskou vášeň Pavel, jeden z pražských rybářů

Co na to šestatřicetiletý pražský taxikář Pavel, který téměř denně chodí na ryby na Smíchově?

"Tak asi by mě to nepřemluvilo. Rybaření pro mě znamená obrovskou vášeň."

Bohaté úlovky

Na otázku, jaké ryby a jak často chytá nejvíce, Pavel odpovídá.

"Skoro všechno: štiky, okouny, candáty, pstruhy, sumce, tloušťě i sivena amerického. Úlovky mám prakticky pořád; když už nic jiného, tak okouny chytím vždycky."

"Raději bych rybařil, než bych taxikařil. Kdybych měl čas, šel bych na ryby každodenně."

Rybář Pavel prý "dost pouští", takže každý den doma na stole rybu nemá. Se ženou však mají zásobu ryb v mrazáku, takže si jich dopřávají, "když je chuť".

Odborníci jsou proti

Každý den jíst rybu z pražské Vltavy není, podle profesorky Jany Hajšlové z Vysoké školy chemicko technologické zrovna nejrozumnější:

Někteří rybáři jsou v Praze chopni chytit téměř vše

"Definitivně bych byla proti tak časté konzumaci, i když jsou dnes čističky odpadních vod účinné a řada zdrojů emisních je pod kontrolou. Přesto však nevyhnutelně některé látky pronikají do vodního ekosystému."

Podle Jany Hajšlové se zejména v lokalitách jako je Praha, nebo průmyslová centra nedá zabránit tomu, aby se v rybách nekumulovaly škodlivé sedimenty:

"Není pochybnosti o tom, že v Praze rybaření není úplně bezpečné."

Na otázku, jaké škodliviny se v těle ryb mohou objevit, profesorka Hajšlová odpovídá:

"Sedimenty z minulosti obsahují různé polychlorované bifenyly a těžké kovy. Dnes tyto látky sice nepřibývají, ale stačí malá povodeň, která sedimenty zvíří, a ty se zákonitě objeví v rybách."

Zpomalovače hoření

Dosud jen málokdo tuší, že ryby z českých řek obsahují i například škodlivé chemikálie, které známe pod označením zpomalovače hoření.

Tým oborníků z Vysoké školy chemicko-technologické zkoumal náhodně odchycené ryby na různých místech republiky, a bohužel zjistil, že všechny tyto ulovené ryby škodliviny v různých koncentracích obsahují.

Podle Jany Hajšlové jsou bromované retardátory hoření další průmyslově vyráběné chemikáliemi. Předmětem pozorování se prý staly až v posledních 20 letech.

"Jsou to látky, které mají v podstatě pozitivní roli - chrání před požáry. Na druhé straně ale pronikají do prostředí. Uvolňují se třeba z plastů a impregnovaných textilií. Výzkumy ukazují, že se vyskytují bohužel i v mateřském mléce," dodává profesorka VŠCHT.

Bezpečnější chemie

Podle ní nemá smysl strašit rybáře, že je životu nebezpečné sníst rybu vylovenou z české nebo moravské řeky. Například hrozba rakoviny z karcinogenních zpomalovačů je vcelku nízká.

Ekologové chtějí zabezpečit výskyt chemikálií v přírodě

Přítomnost chemikálií v těl ryb by měla zajímat především české politiky.

"Jíst ryby může pořád být zdravější než je nejíst. Asi není pravda, že správnou cestou je omezovat se v konzumování ryb, potřeba je zaměřit se na to, aby chemie byla bezpečnější," říká Jindřich Petrlík z ekologického sdružení Arnika.

"Je tedy nutné podpořit co nejstriktnější politiku EU. Ta stanovuje povinnost pro výzkum zhruba 30 tisíc chemických látek, které jsou nyní na evropském trhu. Výzkum má zjistit, které látky jsou nebezpečné zdraví a životnímu prostředí, a které z nich se vyskytují v živých organismech," doplňuje Petrlík.

A co dělat, pokud prostě musíte mít na stole ryby, které jste si sami ulovili?

Na Státní veterinární správě nebo v Hydrologickém ústavu se zeptejte, zda ve vaší lokalitě nebyl naměřeny v těle ryb vyšší hodnoty škodlivin než povoluje Evropská unie.