|
Zdeněk Škromach hodlá stanout v čele ČSSD | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Oznámení kandidatury Zdeňka Škromacha sociální demokraty neinspirovalo k projevům velkého nadšení, v místopředsedův prospěch zatím hrají jen slova uznání, která na Škromachovu adresu řekl Miloš Zeman. Ani to, s čím Škromach v sobotu vystoupil, příliš nepřipomínalo start kampaně nadějného státníka. Vágní slova o návratu k programovým kořenům byla spíš obrazem tápání - ideového i politického. To ovšem neznamená, že by Škromachův boj musel být nutně ztracený. Někdy se přece stává, že strana, která prochází vnitřní krizí a je ochromována bojem mezi frakcemi, vystrčí dopředu někoho, jehož hlavní kvalifikací je, že ho ti ostatní nevnímají jako nebezpečného. Navíc dlouhodobý problém levice uvnitř sociální demokracie je to, že straně dosud nebyla schopna nabídnout alespoň trochu atraktivního leadera. Třeba bude Zdeňkovi Škromachovi za jeho kandidaturu nakonec vděčná. A co by mohlo sociální demokracii přinést naplnění Škromachovy vize, tedy ustavení menšinové vlády ČSSD, která by hledala podporu, jak se dnes cudně říká, ad hoc - fakticky ale hlavně u komunistů? Docela pravděpodobně by se ji ustavit podařilo. Poslanci KSČM by ji ve sněmovně podpořili, což by při předpokládané jednotě sociálně demokratického klubu v té věci bohatě stačilo. Pro značnou část ČSSD by taková vláda byla asi také atraktivní. Její ustavení by pomohlo vyspravit pošramocené stranické sebevědomí, nemluvě o tom, že nástup sociálních demokratů na další ministerstva by pro straníky jistě znamenal i množství nových pracovních příležitostí. V dlouhodobější perspektivě ty důsledky ale vypadají jinak, a to i v případě, že ponecháme stranou morální ohledy. Pro komunisty, s nimiž ČSSD teď bojuje o pozici nejsilnější strany na levici, by taková situace znamenala naplněný sen - to nejlepší z obou možných světů. Měli by podíl na moci, pravděpodobně by obsadili nějaké méně viditelné posty, kabinet by fakticky byl jejich rukojmím. Zároveň by měla KSČM jako stále ještě opoziční strana volné ruce ke kritice vlády. Komunisté by měli moc bez odpovědnosti, ČSSD odpovědnost bez moci. Na druhou stranu, třeba to už části ČSSD začíná být jedno. Koneckonců málokterá strana volby vyhrává třikrát za sebou a možná si sociální demokraté na sjezdu řeknou, že když už příští sněmovní volby asi nevyhrají, měli by ze svého současného postavení vytěžit, co se dá, udělat si hostinu předtím než přijdou hubenější roky. Jenomže ve hře je ještě Stanislav Gross. A pro něj je vítězství v zápase o místo předsedy věcí politického přežití. Je možné, že zjistí, že rozpustit současnou koalici by pro něj bylo z toho hlediska výhodné - v tom případě to udělá sám. Pokud se tak ale nestane, bude toho muset Zdeněk Škromach do sjezdu hodně stihnout. Možná o dost víc, než na co mu momentálně stačí síly. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||