Jan Burian publicista a hudební skladatel

"Tak to nech napsat naši Zuzanu," odvětila bez váhání, "mě by docela zajímalo, co si o tom myslí, když to nezažila."

Mládež před osmdesátýmdevátým nešlapala po starších lidech, vážila si jich a nekopala je do nohy. A rohlík stál třicet haléřů

Zuzana se narodila v červenci 1989 a listopadové demonstrace poměrně lhostejně prospala v kočárku.

Od té doby jsme my ostatní na to téma mnohokrát vypovídali, některým dokonce narostla křídla, stali se hrdiny a významnými aktéry hnutí odporu.

A Zuzana nic. Ani chudinka neměla kupónovou knížku, a dokonce jsem zjistil, že si myslí, že Miroslav Sládek byl předseda KSČM.

Stanislav Gross je pro ni starý kocour a rozhodně ne žádný korunní princ. Zatímco my jsme si tu patnáct let užívali, ona z toho zatím moc neměla.

A tak jsem ji nasliboval hory doly, jen ať za mne mou práci udělá, zatímco já budu odpočívat na chalupě. Vrátil jsem se vysmátý večer domů a poslyšte, co jsem našel na svém psacím stole:

"Jedu tramvají a na záda mi dýchá pán, který mi sprostě nadává a pak vzpomíná na ta zlatá léta před rokem 89. Mládež tenkrát nešlapala po starších lidech, vážila si jich a nekopala je do nohy. Rohlík kdysi stál třicet haléřů a jak říká babička jedné mé spolužačky: 'Neexistovaly žádný plejstejšny'."

"Všichni si byli rovni a byla to krásná doba. Existovalo ale pár parazitů, kteří protestovali proti této dokonalosti a co byste neřekli, oni si prosadili tu svou demokracii."

Všichni si byli rovni a byla to krásná doba. Existovalo ale pár parazitů, kteří protestovali proti této dokonalosti a co byste neřekli, oni si prosadili tu svou demokracii

"K sedmnáctému listopadu se pojí mnoho legend, mýtů a pohádek. Jedno je ale jisté, pán vystoupil a s ním i jeho komunismus."

"Abych řekla pravdu, moc toho o 17.11. nevím. Ale to málo, co znám, mě naplňuje vděkem. Cítím se velmi zavázána lidem, co vyšli do ulic a vydupali si demokracii."

"Možná při tom někoho i trochu kopli do nohy, byť jen omylem. Otevřeli tímto dnem novou cestu svobody a volného pohybu. Nedokážu si představit život v jiné době, než je ta naše, krásná a nepříliš dokonalá."

"A i když mi tenkrát v listopadu byly jen čtyři měsíce, myslím, že si dokážu představit, jak by to tu dneska vypadalo bez toho velkého zlomu."

"Měla jsem chuť se otočit a promluvit si s tím pánem. Ale jak říkám - byl pryč s ním i jeho komunismus. Já tedy také vystupuji z krátké cesty úvahami a vidím, jak tramvaj plná myšlenek mizí v dálce."