Daniel Kaiser analytik BBC

Přitom ani po patnácti letech jako kdyby nebylo jasno v několika důležitých otázkách: Kdo měl na tehdejších událostech hlavní zásluhu? Byla to revoluce, nebo ne? A co se mělo udělat s komunistickou stranou?

Listopadové události spustili takzvaní studentští vůdci. Jeden z nich, Václav Bartuška, ve středu svoje kolegy nazval hrdiny a postavil je do jedné řady s Václavem Havlem.

Elity se v podstatě vyměnily, než se ovšem v druhé půlce 90. let začalo společenské kyvadlo vracet

Ve skutečnosti tvořila většina studentských předáků aktivnější křídlo ve vysokoškolských organizacích SSM. Někteří z nich - například Monika Pajerová nebo Martin Mejstřík - navíc jako kdyby v rozpoložení studentského vůdce zamrzli.

Z jejich projevů jde dnes podobný dojem, jaký na mladší ročníky dělají fotografie z 80. let: přelivy, sněhule, plísňáky, trikolóra. Proto byli tak důležití disidenti - dokázali vyplnit vakuum, často naivní studenty zachytit a usměrnit.

Byla to ale revoluce, nebo co vlastně? Slovník Universum definuje revoluci jako zásadní, komplexní změnu v celém společenském systému, která přetrhává vývojovou kontinuitu a při které se mění společenské elity.

Podle několika kritérií, například z hlediska právní kontinuity, to tedy revoluce nebyla, podle jiných byla. Elity se v podstatě vyměnily, než se ovšem v druhé půlce 90. let začalo společenské kyvadlo vracet.

Za vlády ČSSD se ta část společnosti, která nesla komunistický režim, trochu vymanila z defenzívy. Dobře je to vidět v politice, na vzestupu jsou ovšem bývalí komunisté také v policii, na ministerstvu vnitra, částečně i v diplomacii.

Na konci roku 1989 by si o její Ústřední výbor nikdo ani neopřel kolo, dnes způsobí už jen mírné vzrušení, když ČSSD v několika senátních okrscích přímo vyzve k volbě komunistů

Před patnácti lety se říkalo: "Lže, jako když Rudé právo tiskne." Bývalý tiskový orgán ÚV KSČ dnes s lehce pozměněnou firmou patří k uznávaným útvarům české žurnalistiky.

A věčná polistopadová otázka po zákazu komunistické strany? To asi byla vždycky utopie, jenže teď už se zdá utopické i přání komunisty alespoň udržet v izolaci.

KSČM několik roků soustavně posiluje, v preferencích dosahuje až 20 procent.

Polepšila si i společensky - na konci devětaosmdesátého by si o její Ústřední výbor nikdo ani neopřel kolo, dnes způsobí už jen mírné vzrušení, když sociální demokraté v několika senátních okrscích přímo vyzvou k volbě komunistů.

Obě levicové strany poslední dobou zintenzívnily spolupráci ve sněmovně. Ve středu si předseda KSČM poprvé troufl vystoupit na veřejné vzpomínkové schůzi parlamentu k 17. listopadu.

I kdyby snad komunisté po příštích volbách postoupili až do vlády, nehrozí kontrarevoluce, "pouze" takový symbolický antilistopad. Pravděpodobné to není - pokud se ovšem neuchytí heslo mladých žen a mužů, kteří včera jménem studentů pochodovali Prahou a skandovali, že není koho volit.