Miloš Rejchrt evangelický farář

I na tu dálku jednoho tisíce kilometrů se mi totiž doneslo zhodnocení, že ten velebníček všechno pokazil.

Jednou je doktor Husák prezident a urážet hlavu státu se nesluší, vlastně urážet kohokoliv. Nejsme přece jako oni.

Listopadové husto

Opravdu bylo husto v druhé půli listopadu: naděje a obavy, vztek a soucit, pocit ponížení morální převahy se vzájemně posilovaly a občas shluky kolektivních emocí vyrazily na povrch.

Vzedmutá vina soucítění se všemi zmlácenými a zraněnými přinesla i silně prožívaný odpor k násilí a hrubosti vůbec: nenásilí bylo v těch dnech přijímáno nejen jako metoda, ale jako poselství.

Zloba, závist, zášť, ty ať pominou, ty patří starému věku, jemuž teď klíči odzváníme. ,,Nejsme jako oni”, heslo skandované na náměstích a pláních nevymysleli koordinátoři Občanského fóra, objevilo se samovolně a stalo se vyznáním víry.

Víra v nový věk

Víry až nábožně vroucí, že po epoše nenávistného třídního boje, lživé propagandy a mlácení pendreky konečně přichází nový věk lásky a pravdy, kdy mír zůstane s touto krajinou.

Nenásilnost vzedmutého odporu vůči surovosti a lži, jemuž se až mnohem později začalo říkat revoluce, byla tehdy pociťována jako ohromná přednost, která nás,kdo máme holé ruce, spojuje v jedno společenství a opájí nově nalezenou, spoluprožívanou nevinností.

Jak pukaly ledy

V deníkovém zápisníku Michala Horáčka ,,Jak pukaly ledy” jsem si dodatečně ověřil, že mnou zachycený negativní ohlas na rýmovaný bonmot Václava Malého zdaleka nebyl ojedinělý.

"Ten Malý se snad zbláznil, všichni jsou zděšení," pravila například tehdejší zlatá slavice. Rozhorlení studenti Karlovy univerzity přišli vyřídit do štábu v Laterně magice, že Václav Malý je štváč, musí být okamžitě odvolán, Občanské forum by se za jeho chováni mělo ihned omluvit.

"Nechceme násilí, pod tímto heslem jsme to všechno začali, ale tohle bylo násilnické," pravili studenti.

Dva dny poté, na prvním jednání Občanského fóra s premiérem Adamcem se Petr Miller, pozdější ministr, za vystoupeni Václava Malého opravdu omluvil - nejen jménem svým, ale prý i za dělníky z ČKD!

Vzpomínání a zapomnění

Vzpomínku na to, jaké pozdvižení způsobil před patnácti lety rým Gusto-husto, už spousta lidí vytěsnila.

Nejvíc asi ti, kdo Václavu Malému tehdy vyčítali, že ideály sametové proměny poskvrnil a svou nevymáchaností samu proměnu ohrozil.

Nejsou příjemné vzpomínky, které dosvědčují, že jsme se sami hodně proměnili, zvláště pak, když není jasné, jestli k lepšímu nebo k horšímu.