Zdeněk Lukeš historik architektury

Noc sedmnáctého na Národní třídě, všude hromady šatů a bot.

A smrtelně bledé skupinky lidí sledují autobus s nerozsvícenými světly, který náhle zastaví a z něj se vyhrnou policajti s dlouhými bílými tyčemi (tedy žádnými obušky) a jako smyslů zbavení se vrhají proti stojícím lidem.

Ti se rozprchnou, ale pár chudáků je komandem dohnáno a do absolutního ticha zní jen svistot laminátových tyčí…

Naopak nádherné pondělí dvacátého v budově Mánesa, kde jsme polepili výklady ručně malovanými plakáty (jedinou kopírku jsme zprovoznili až později), kreslení transparentů s často velmi vtipnými nápisy a odpoledne první - konečně! - masová demonstrace na Václaváku.

A smrtelně bledé skupinky lidí sledují autobus s nerozsvícenými světly, který náhle zastaví a z něj se vyhrnou policajti s dlouhými bílými tyčemi

A mezitím jsme ještě jezdili po školách informovat studenty a taky je někdy přemlouvat, aby zůstali ve stávce, protože stále běhaly fámy, že na Prahu jedou tanky a slabší povahy to chtěly zabalit.

Na AVU jsem jel s výtvarníkem Kryštofem Trubáčkem v jeho rozpadajícím se embéčku, které nemělo podlahu, takže jsem musel mít nohy na přístrojové desce.

Na AVU bylo mrtvo a prázdno a pak jsme našli studenty, jak sedí jako pěny ve velké posluchárně a poslouchali, co jim vykládá národní umělec, předseda svazu výtvarníků, profesor a prominentní autor politických pomníků Jan Hána.

O den později už ho ze školy vyhnali.

Z následujících dnů a nocí v Laterně magice, resp. v jejím podzemí mám útržkovité vzpomínky:

Permanentní schůzování v kuřárně, studenti, kteří jednou uprostřed noci přišli oznámit vedení OF, že Občanské fórum zradilo jakési jejich ideály, že vystupují z rozjetého vlaku.

Všichni byli zcela konsternováni, naštěstí šok netrval dlouho a další studentská parta pak přišla oznámit, že vzbouřenci byli vyloučeni a spolupráce trvá…

Také se konaly spanilé jízdy po krajích, kde byla situace dramatická a ovládali je dosud komunisté.

Z chartisty, který měl organizovat mítink, se vyklubal estébák, všude se improvizovalo.

S Danou Němcovou a Paulem Wilsonem jsme tak byli vysláni do západních a severních Čech. Jeli jsme jen tak nalehko bez kabátů a ono se hrozně ochladilo a v Teplicích začalo sněžit.

Z chartisty, který měl organizovat mítink, se vyklubal estébák, všude se improvizovalo.

Cestou se porouchala postupně dvě auta a nakonec nás vozil náklaďák, který jsme stopli cestou. Ale atmosféra byla báječná, stejně, jako při vrcholných mítincích na Letenské pláni.

Konce už nebyly tak hezké. Po vánocích odešly špičky včetně Havla z Laterny, resp. Špalíčku, kam se přesunulo Koordinační fórum OF. Zbylí členové už se začali separovat a vytvářet zárodky politických stran. A začali se hádat.

Nejvyšší čas vrátit se po šesti týdnech zase do práce, řekl jsem si tenkrát a odešel zpátky do archívu technického muzea. Abych si nezkazil vzpomínky… A tak říkám, bylo to fajn!