Ondřej Štindl analytik BBC

I tak ale volební výsledek postavení Grossova kabinetu komplikuje - při realizaci svých záměrů musí počítat s tím, že bude muset překonat dvě "ohniska odporu" - v Senátu a v krajích.

To by jistě znamenalo vážnou překážku pro vládu, která má nějaké velké ambice.

Pokud se ovšem Grossův kabinet bude držet taktiky velící hlavně nikoho před sněmovními volbami nerozčilovat a vyjít vstříc pokud možno všem a pokud možno vždycky, mohl by tuhle situaci jakž takž zvládnout.

Koneckonců by pro něj mohla představovat i svým způsobem vítanou výmluvu - ospravedlnění, řekněme, nepříliš překotného tempa vlastní činnosti.

V jedné oblasti ovšem senátní volby přinesly objev až revoluční.

Umění komunikovat?

O Stanislavu Grossovi komentátoři i politici často hovoří jako o muži, kterému chybí politická vize, jehož politka je proto fakticky bezobsažná, přesněji má právě takový obsah, jaký premiér a předseda ČSSD shledává výhodným.

Gross ovšem podle obecně sdíleného názoru tuto prázdnotu dokáže zakrýt a kompenzovat mimořádnou schopností komunikovat s voliči a výbornou orientací v politickém zákulisí, zvládnutí technologie moci, schopností nastavit mocenské mechanismy tak, aby pracovaly v jeho prospěch, uzavírat výhodné politické obchody.

Senátní a krajské volby ovšem značně korigovaly Grossovu pověst jako komunikátora i jako obchodníka.

Velké výdaje

Před druhým kolem senátních voleb ČSSD uzavřela obchod s komunisty, který ji nepřinesl žádné příjmy, zároveň pro ni ale znamenal značné "výdaje".

Přinejmenším dal pravicovám stranám pro příští volby silný argument.

Pokud budou chtít tvrdit, že hlas pro ČSSD fakticky znamená hlas pro komunistickou stranu, budou mít to tvrzení o co opřít.

A mohou tak mobilizovat část těch voličů, kteří by jinak k volbám nepřišli.

Podobně volby vyjevily i meze komunikačního umění premiéra a jeho poradců.

Idyla nestačí

Představitelé ČSSD sice mohou argumentovat tím, že ve srovnání s evropskými volbami si strana polepšila, volební výsledek ovšem i tak zdaleka neodpovídá intenzitě a ceně kampaně ČSSD a ani intenzitě, řekněme neformální kampaně, která v médiích probíhá fakticky už od Grossova nástupu.

Stačí připomenout všechny ty idylické snímky premiérova rodinného života, které se objevují na zpravodajských stranách českých deníků.

Tímto způsobem je asi možné dosáhnout toho, aby se premiér dobře umísťoval na žebříčcích obliby politiků. Voličské chování to zřejmě nemůže příliš ovlivnit.

Podobné to kdysi bylo i s bývalým ministrem Vladimírem Dlouhým po dlouhou dobu nejoblíbenějším českým politikem.

Na úpadek jeho ODA až k dnešnímu téměř zapomenutí ta popularita ovšem žádný vliv neměla.