Adam Drda analytik BBC

Potvrzuje to, že ČSSD je v ještě větších problémech, než si sama myslela. A hlavně: že nemá věrné skalní stoupence, které by dokázala "zmobilizovat".

Všichni věděli, že sociální demokracie v těchto volbách hraje o budoucnost, přesto se nenašlo dost lidí, kterým by stála za podporu.

Premiér a předseda strany Stanislav Gross zjevně propadá panice. Příčiny porážky hledá všude, jen ne u sebe.

Za prohru prý může například "lživá kampaň", podle níž měla ČSSD v úmyslu znárodňovat ordinace. Ale copak není pravda, že zevnitř strany se do médií dostal dokument, podle kterého minimálně část ČSSD o zestátňování soukromých zdravotnických zařízení přemýšlela?

Copak nezabránila privatizaci nemocnic a neučinila z toho jeden z hlavních bodů předvolební kampaně? Copak Stanislav Gross nepořádal kvůli téhle věci speciální tiskovou konferenci s ministryní zdravotnictví Miladou Emmerovou?

Spolupráce s komunisty

Grossovi se také nelíbí, že ČSSD byla presentována jako strana, která chce spolupracovat s komunisty. Jenže: copak nevyzvala k tomu, aby lidé v senátních obvodech kde se střetnou kandidáti KSČM a ODS, podpořili raději komunistu?

Copak neprosadila spolu s komunisty zákon o restitučních nárocích v družstvech, který je silně v neprospěch bývalých vlastníků a naopak nahrává "jézeďácké lobby"?

Copak se Stanislav Gross neobklopil bývalými komunisty a nepokusil se udělat z důstojníka SNB Pavla Přibylašéfa úřadu vlády?

Premiérovo rozčarování se odrazilo i v prohlášení, které podle internetového serveru iDNES učinil krátce poté, co se dozvěděl o neúspěchu své strany:

ČSSD prý zváží, zda by nebylo nejlepší Senát zrušit. Ponechme stranou, že vůbec není jasné, kde by na to sociální demokraté vzali sílu.

Grossův výrok dost trefně komentoval šéf lidovců Miroslav Kalousek: je to jako když někdo prohraje fotbalový zápas a pak navrhne, aby se zrušilo hřiště.

ČSSD teď čekají kritické měsíce: ve straně se podle všeho obnoví neklid, který zažívala pod Vladimírem Špidlou, předseda Stanislav Gross ztratí pozici suverénního vůdce a dost možná, že letošní volby jsou začátek rychlého konce jeho dosud zářné a bezproblémové kariéry.

Jediné, co může sociální demokraty do budoucna zachránit, je pobyt v opozici, kde si budou čtyři roky ujasňovat, jaká strana vlastně jsou, na koho se chtějí obracet a čeho chtějí dosáhnout.

ODS: vítězství, které spadlo do klína

Občanská demokratická strana vyhrála v osmnácti obvodech ze sedmadvaceti. Nebude mít sice v Senátu většinu, ale získá zřejmě předsednické křeslo a dokáže zablokovat návrhy na změny ústavy.

Pro šéfa ODS Mirka Topolánka platí opak toho, co bylo řečeno u Stanislava Grosse: posílil své postavení - a až se bude na stranickém kongresu potvrzovat předsednictví, bylo by s podivem, kdyby vyhrál někdo jiný.

Problém ODS je v tom, že jí vítězství padá do klína spíš díky špatné politice jejích politických protivníků než díky vlastní práci.

Co je to vlastně za stranu a jak se změnila po odchodu Václava Klause na Hrad? Jak se proměnila od dob opoziční smlouvy? Ví to někdo? Z čeho se to dá poznat, když se občanští demokraté víc než dva roky věnují zejména tomu, že buď kritizují zjevné věci - nebo přepjatě útočí na vládu, jako v době reformy veřejných financí?

Znepokojivé rovněž je, že ODS své celkové vítězství umazala snahou poškodit kandidáty, u nichž tušila, že nad ní zvítězí, což se nakonec taky stalo.

Pomluvy protivníků

Novináře a teď už i senátora Jaromíra Štětinu označili občanští demokraté ve svém letáku za člověka, který "ospravedlňuje zločince, kteří v Beslanu povraždili stovky dětí".

Ať už jsou Štětinovy názory jakékoli, tohle je obyčejná pomluva.

Podobnou věc udělala ODS ve volebním letáku pro Prahu 6, který podepsal i předseda Mirek Topolánek.

O Karlu Schwarzenbergovi, který volby nakonec jako kandidát US/DEU vyhrál, se v letáku píše: je to "muž, který v naší republice dlouhodobě nežije, nežil ani v Praze 6, Vaše potřeby nezná a nemůže znát, nikdy pro Vás nic neudělal a troufám si tvrdit, že v budoucnu také neudělá. Jeho vznešený původ možná svádí k rozhodnutí pro minulost, dívejme se však dopředu..."

Opět jde o nedůstojný útok, který asi není třeba rozebírat: snad stačí uvést, že Schwarzenberg toho pro Čechy udělal spoustu už v dobách totalitního režimu.

Až se zase ODS jednou bude divit, že jí spousta komentátorů, intelektuálů či umělců nemůže přijít na jméno, měla by si na tyhle věci vzpomenout.

Nejslabší účast v historii

K druhému kolu voleb do Senátu přišlo 18, 41 procent voličů - je to nejméně v historii druhé parlamentní komory a je to taky nejhorší zpráva, která z voleb vzešla.

Tak nízká účast (řekneme-li to hloupou frází) "vrhá stín" na úspěch vítězů v jednotlivých obvodech.

Jistěže jsou to vítězové legitimní, jistěže nelze pochybnovat o tom, že se stanou senátory plným právem, ale přesto: být zastupitelem volebního obvodu a zároveň vědět, že jsem se jím stal díky účasti jedné pětiny lidí, je dost nepříjemná věc.

Malý zájem o volby také zbytečně zpochybňuje smysl Senátu. Bývá zvykem vysvětlovat slabou účast výhradně tím, že voliči nevědí, k čemu je Senát dobrý.

Jenomže to je až příliš jednoduchý argument, který dělá z lidí hlupáky a opírá se pouze o fakt, že k volbám do poslanecké sněmovny chodí dvakrát tolik lidí. Přitom o evropské a krajské volby byl letos rovněž malý zájem.

Druhá parlamentní komora mnohokrát prokázala, že má existovat: v době opoziční smlouvy, kdy zabránila přijetí některých návrhů, které měly omezit demokracii.

V době, kdy vetovala prezidentovi republiky kandidáty na ústavní soudce, kteří měli problematickou minulost a v mnoha dalších případech.

Pokud si lidé za několik let význam Senátu neuvědomili a stále víc jich nechodí volit, pak to asi mj. svědčí o tom, že část z nich se o věci veřejné nestará.

Nezájem o volby může taky potvrzovat tezi, že se prostě Čechům, respektive významné části, žije dobře, že jen málokoho nějaký politický problém trápí natolik, aby se to pokusil změnit prostřednictvím svého hlasu.

A je tu i třetí varianta, vyznívající paradoxně opačně: totiž že určitá skupina lidí pomalu rezignuje na politiku jako takovou.

Konec vládní koalice

Co říct nakonec? Volby do Senátu potvrdily trend, zřetelný už delší dobu.

Komunisté v nich prosadili pouze jednoho kandidáta, což je sice neúspěch vzhledem k tomu, kolik jich měli ve hře, ale není to neúspěch nijak drtivý.

KSČM opět předstihla sociální demokraty, navíc má stabilní celostátní podporu kolem 20 procent, která se liší v jednotlivých regionech.

Ve volbách do Senátu obvykle neuspěje proto, že se ve druhém kole demokratičtí voliči pravidelně dají dohromady a volí proti ní. Pro budoucnost KSČM bude zásadně důležitý výsledek ve volbách do poslanecké sněmovny.

Lidovci skončili spíš s podprůměrným výsledkem: obhajovali sedm mandátů, čtyři ztratili a podle všeho přijdou o post předsedy Senátu, který zastává Petr Pithart.

I tak je to ale nejlepší výsledek ze všech stran vládní koalice (kuriózní je, že zanikající Unie svobody-DEU má na rozdíl od ČSSD aspoň jeden senátorský post).

Je velmi pravděpodobné, že volby do Senátu znamenají definitivní konec vládní koalice. Ne v tom smyslu, že se koalice zítra rozpadla a zhroutila se vláda - prostě to ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL společně nějak doklepou do konce volebního období, ale každá z nich už si bude hrát na vlastním písečku.

Představa, že by tato vláda společně prosadila nějaké zásadní zákony se zdá naivní: spousta sociálních demokratů je přesvědčena, že právě koalice s lidovci a unionisty jim ublížila; lidovci zase vědí, že v příští vládě budou nejspíš spolupracovat s ODS a zařídí se podle toho.