|
Symboly zla | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Lidé dají hodně na symboly: K určité myšlence, hnutí, skupině se tak už pěkně dlouho hlásí tím či oním grafickým znakem, písmenem, číslem, barvou. Symbol je člověku ztělesněním idey, kterou přijímá za svou, a čím je symbol posvátnější, tím větší úcty požívá. Takových symbolů nás dodnes provází víc než dost. A protože je bereme vážně, jejich prostřednictvím se i bojuje. Znovu jsem si to uvědomil letošního 28. října. Jak už u nás bývá zvykem, výroční den republiky přitáhl do ulic i zapřísáhlé národovce. Zdráhám se říct patrioty, protože českou státnost si někteří z nich připomínali i nacistickými symboly. Jeden z mladých demonstrantů byl kvůli tomu zatčen. Proti němu i dalším extremistům zprava přitom stáli jejich extremističtí odpůrci zleva - anarchisté a mladí komunisté s rudými vlajkami a hvězdami. Hvězda versus kříž Levicoví extrémisté nemusí na rozdíl od těch pravicových své krvavé symboly v naší demokratické společnosti skrývat. V tomto smyslu rudá hvězda stále vítězí nad černým hákovým křížem. Abych však nebyl neobjektivní: I rudá hvězda má občas potíže. Vzpomínám si, jak v listopadu před patnácti lety tisíce lidí skandováním požadovaly zhasnutí rudé hvězdy na střeše domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Hvězda tehdy vskutku potemněla a po čase zmizela úplně tak jako ohavný režim, který symbolizovala. Stejný osud zanedlouho potkal i rudou hvězdu na socialisticky realistickém hotelu Internacionál v Praze Dejvicích. Pokud si tu stavbu nevybavujete, krátce ji připomenu. Dlouhá horizontální základna, z jejího středu se do výšky vypínají stále se zužující obytné kvádry, až na posledním z nich se skví kalich. Z něho vyrůstá podivný osten a na něm - mnoho desítek metrů nad zemí -. trčela dlouhá desetiletí do vzduchu rudá hvězda. Hvězda podruhé Šel jsem nedávno kolem tohoto hotelu a všiml si dalších změn. Hotel patří k jakémusi světovému hotelovému řetězci a hvězda je na něm - i když se už nejmenuje Internacionál - zpátky. Dohaduji se, zda se o to zasadil nový majitel nebo památkáři. Pěticípý symbol zvůle však na hotelu není rudý, ale zelený. Kdoví, možná právě změna barvy byla podmínkou, aby hvězda mohla opět zářit. Můj známý tuto zelenou hvězdu - běžnou v mnoha zemích muslimské víry - pasoval v ironické nadsázce na symbol příští Evropy, zatímco já v ní pořád vidím jen jinak pojatou hvězdu rudou: symbol, který je, i není. Boj se symboly Je mi celé to české zacházení se symboly symbolické pro způsob, jakým se vyrovnáváme s minulostí. Bojujeme důsledněji s obrazy minulého zla než s těmi, kteří si jimi slouží s pomyšlením na budoucnost. Černý lomený symbol je trestný, ale kdo se v jeho jménu schází a vyvíjí činnost, už se tolik bát nemusí. Rudý hvězdný symbol se restrikcí obávat nemusí vůbec, a pokud na něj někdo nemá žaludek, nanejvýš ho přebarví. Tak je tomu s hodnocením zla v Čechách: Něco se zástupně absolutizuje, něco se ignoruje, něco se přejinačí. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||