Adam Drda analytik BBC

Poprvé si Arafat černobílý arabský šátek nasadil údajně v Praze

Šátek, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil před téměř půl stoletím v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956.

Komunistické Československo, Jásir Arafat i další členové Organizace pro osvobození Palestiny a palestinští radikálové vůbec udržovali pak od 60. let čilé kontakty.

Účelová spolupráce skončila teprve několik měsíců po pádu komunistického režimu.

Československo a OOP

Po druhé světové válce podporovalo Československo stát Izrael. Tato podpora trvala krátce: jen do té doby, než se změnila politická linie v Moskvě.

Sověti ji revidovali, když došli k závěru, že Izrael se nestane "rudou zemí".

Dobré vztahy s různými představiteli tzv. národně-osvobozeneckých, a často také teroristických, skupin se postupně staly součástí komunistické mezinárodní strategie.

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) k takovým hnutím patřila.

Jásir Arafat do roku 1990 navštívil Československo mnohokrát, a to se ví jen o oficiálních cestách.

Ambivalentní vztahy

Adam Kretschmer, ředitel knihovny Technické university v Liberci, který se vztahem komunismu a terorismu zabývá, nicméně říká, že určit intenzitu a trvání vztahů československého režimu s OOP, a konkrétně s Jásirem Arafatem, lze velmi obtížně:

"To, co my považujeme za bližší vztahy s OOP, byly vlastně bližší vztahy s celou širokou paletou skupin. S nimi se už od 60. let udržovaly různé typy kontaktů, které se navazovaly podle potřeby, jak se měnila situace."

"V Palestině také fungovala Komunistická strana Palestiny. Vztahy byly do jisté míry ambivalentní. Naše země si do 80. let, kdy byla přijata sovětská linie 'boje proti terorismu', udržovala opatrné vztahy s touto komunitou. Někdy jí vyšla vstříc, někdy ne."

Na veřejnosti čeští komunisté Jásira Arafata coby politického vůdce opakovaně oceňovali a vyzdvihovali a styky s ním byly dlouhodobě velmi čilé.

Apartmá v hotelu Praha

Například když 17. března 1989 přiletěl Arafat do Prahy, přivítal ho člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt a po tomto uvítání následovalo setkání s generálním tajemníkem Miloušem Jakešem.

Rozhovor proběhl v přátelské atmosféře plného porozumění Ze zprávy ČTK o schůzce s Arafatem

Schůzku dokumentuje dobová zpráva ČTK: "Rozhovor proběhl v přátelské atmosféře plného porozumění."

18. října 1989 přiletěl Arafat znovu. Gustáv Husák s Miloušem Jakešem mu předali vysoký státní řád za mírové úsilí a rozvoj přátelství mezi národy.

O rok později, už po pádu komunismu, byl v Československu opět.

"Brali ho jako hrdinu, dostal řády ze všech zemí komunistického bloku. Měl vlastní apartmá v hotelu Praha," říká k tomu Daniel Kummerman, bývalý český velvyslanec v Izraeli a současný zaměstnanec ministerstva zahraničí.

"Jeho návštěva na jaře 1990 byla připravována již dříve, za existence komunistického režimu, a proběhla, ačkoli to nebylo v zájmu nové československé politiky. Byl to dozvuk Arafatovy komunistické slávy," konstatuje Daniel Kummerman

Jak si přála Moskva

Co si vlastně čeští komunisté od Jásira Arafata a vůbec od podpory arabských teroristických či poloteroristických skupin slibovali? Odkud pramenila popsaná náklonnost?

Byli jsme lázeňská oblast pro kdejakého teroristu. Pokud někde někoho střelili, tak to doléčil v Praze v nemocnicích Adam Kretchmer, ředitel knihovny TU v Liberci

Z velké části v tom svou úlohu sehrála snaha plnit úkoly a přání Moskvy. Jejich vztah k palestinským radikálům nebyl zas až tak soudružsky vřelý, jak by se z oficiálních dokumentů zdálo.

Podle Adama Kretchmera existovala dokonce i jistá obava z činnosti zmíněných skupin.

"Politika Československa vůči Blízkému východu a vůči Palestině se do problému příliš nesnažila zasahovat. Když někdy tamní skupiny chtěly nějaké peníze nebo zbraně, tak jim je nakonec dali."

"Oblíbené byly hlavně lázně - byli jsme lázeňská oblast pro kdejakého teroristu. Jezdili k nám také na doléčování: pokud někde někoho střelili, doléčil to v Praze v nemocnicích."

'Oparativní technické prostředky'

Vztah Československa k Arafatovi měl ale také velmi praktické roviny.

Někteří členové OOP u nás našli azyl před svými skupinami, které je pronásledovaly po Evropě Adam Kretchmer, ředitel knihovny TU v Liberci

Podle historika Pavla Žáčka prodalo jen federální ministerstvo vnitra v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou "operativní technické prostředky", to jest samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi 100 000 korun.

Podle jiných zdrojů šlo až do pádu komunismu o samopaly, munici a zpravodajskou techniku za asi 1,5 milionu. Adam Kretchmer vysvětluje, že přesnou výši finanční podpory od Československa pro OOP nelze určit:

"Někdy ty peníze a zbraně putovaly v rámci darů, pomocí, něco šlo systémem omnipolu, systémem loveckých zbraní, což jsou například škorpióny."

"Ale především se jednalo o to, že v určitých okamžicích někteří členové OOP u nás našli azyl před svými skupinami, které je pronásledovaly po Evropě."

StB školila muže pro OOP

Azyl nacházeli Palestinci například ve školícím středisku Zastávka u Brna. Státní bezpečnost a armádní specialisté tu v letech 1981 až 1990 vyškolili 134 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

StB vyškolila pro OOP v letech 1981 až 1990 134 mužů

Několik dalších studentů absolvovalo studium na Vysoké škole SNB.

Československá tajná policie si od této formy podpory slibovala i zisk - verbovala mezi palestinskými žáky agenty, kteří jí měli dodávat informace zevnitř palestinských hnutí a sledovat mimo jiné i Jásira Arafata.

Státní bezpečnost tak porušovala dohodu, podle níž neměla proti OOP nic podnikat. Nutno ale dodat, že její snahy skončily v mnoha případech totálním neúspěchem.

Agenti často po odchodu ze země přerušili s československými tajnými službami kontakt, a nebo se věc vyvíjela, jako v případě palestinského spolupracovníka s krycím jménem Valíd.

Ten za pět let absolvoval víc než sto schůzek v konspiračním bytě, aniž by dodal nějakou "validní" informaci.