|
Politické spektrum aneb o (ne)spolupráci s KSČM | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tento týden stránky jednoho českého deníku zkrášlila fotografie místopředsedy komunistické strany Vojtěcha Filipa v tričku s velkým nápisem KSČM. Zkratku ovšem návrhář důvtipně interpretoval jako Klub sexuálně činných mužů. Vedoucí představitele sociální demokracie tahle ukázka bodrého soudružského humoru mohla ovšem inspirovat k překvapivě smutnému povzdechu: Kéž by. Kéž by ta čtyři písmena znamenala cokoliv jiného než Komunistická strana Čech a Moravy. Průběžné téma Téma nějaké formy spojenectví s komunisty se mezi sociálními demokraty objevuje periodicky. Zároveň mezi straníky existuje jakási povědomost o tom, že by tak ČSSD překročila jistou závažnou hranici. I proto se ve vztahu k takové možnosti používají různé eufemismy: Hovoří-li například sociální dmokraté o menšinové vládě s podporou KSČM, důsledně připomínají, že by hledala podporu napříč Poslaneckou sněmovnou, jako kdyby existovala možnost, že návrhy, jež by pro dnešní koalici byly příliš nalevo, podpořil ještě někdo jiný než komunisté. 'Spolupráce-nespolupráce' Podpora kandidátů KSČM ve druhém kole senátních voleb se zase vysvětluje nutností zastavit občanské demokraty, kteří by - jak včera řekl poslanec Zdeněk Jičínský - Senát změnili v "reakční pravicovou instituci". V jeho slovech je možné vidět svérázný příspěvek k oslavám patnácti let od listopadu 89 - v kontextu téhle revoluce už komunisté podle části ČSSD zřejmě "reakci" nepředstavují. Když se ale přestaneme zabývat historickými a morálními souvislostmi, ukáže se, že to mlžení kolem spolupráce-nespolupráce s komunisty obráží i současnou pozici sociální demokracie. Ta může nějakou formou spojenectví s KSČM trochu umenšit mocenské důsledky svého neúspěchu v senátních a krajských volbách. Ovšem za cenu ohrožení vlastní pozice ve volbách do Sněmovny za dva roky. Dlouhodobější perspektiva Sociální demokraté si mohou myslet, že spolupráce s komunisty může tuto chvíli přibrzdit nástup ODS a výhledově je třeba i zbavit obtížných lidovců. Jenomže v dlouhodobější perspektivě by to spojenectví mohlo právě občanské a křesťanské demokraty posílit. Dalo by totiž ODS reálný důvod pro další předvolební mobilizaci, což je taktika, kterou mají občanští demokraté dobře zažitou. Umožnila by také ODS a KDU-ČSL etablovat se jako jediné relevantní nekomunistické síly. Z toho by obě strany mohly v budoucí kampani hodně získat - například hlasy lidí, kteří by za méně vyhrocených okolností ani jednu z nich nevolili. Příliš krásná představa Představa, že by se ODS mohla stát jedinou nekonfesní a důsledně protikomunistickou českou stranou je v tuto chvíli pro vedení občanských demokratů příliš krásná na to, aby mohla být pravdivá. ČSSD ji ovšem ve svém zaujetí pro řešení svých momentálních vnitřních problémů a z nich vyplývajících piolitických ztrát možná uskuteční. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||