Adam Drda analytik BBC

Výjimku tvořili převážně komunisté, pro které je Bush totéž, co pro ně byl v 80. letech Ronald Reagan, tedy čert, a ještě k tomu bohatý a imperialistický.

Pod tou převládající přiměřeností se ale skrývá, přinejmenším u demokratické levice a středu, obrovské zklamání.

Jak řekl šéf zahraničního výboru poslanecké sněmovny, sociální demokrat Vladimír Laštůvka: "Prohra senátora Johna Kerryho je zklamáním pro Ameriku, pro Evropu a zejména pro mne."

Společnost je vždycky rozdělena, když jde o vážné věci, a ještě to nutně neznamená, že se nebude umět zase spojit: třeba ve válce proti terorismu

Evropané se teď budou muset chovat o hodně diplomatičtěji, než dosud, pokud budou stát o dobré euroatlantické vztahy. S Kerrym by to měli snazší.

Ne snad, že by se od něj čekalo úplně jiné jednání, než od prezidenta Bushe, ale byl by "nový" - evropské levici by to kupříkladu umožnilo měnit některé starší postoje a dělat některá rozhodnutí, aniž by to s ohledem na minulost vypadalo komicky.

Česká republika nic měnit nemusí - její vláda se v krizových chvílích irácké krize dokázala jako chytrá horákyně "odvážně postavit" na tu i tu stranu sporu.

Sociální demokracie, která se v době války v Iráku postavila do čela českého antiamerikanismu, když opět necháme stranou komunisty, se ho asi hned tak nezbaví.

Otázka ale je, z čeho ta nechuť ke Spojeným státům pramení. Ze znalosti? Nebo spíš z vlastních představ a z předsudků z dob komunismu?

V kuloárech české poslanecké sněmovny se prý stejně jako v českých médiích hojně mluvilo o tom, že "americká společnost je rozdělena. K tomu se snad dá připodotknout, že společnost je vždycky rozdělena, když jde o vážné věci, a ještě to nutně neznamená, že se nebude umět zase spojit: třeba ve válce proti terorismu.

Též se prý, jak vyplynulo s vyjádření ministra zahraničí Cyrila Svobody, ve sněmovně objevilo připodobnění současných Spojených států k Německu v roce 1933. Je-li tomu tak, pak je pomyslná "laťka" absurdních a trapných přirovnání posazena opravdu hodně vysoko.

Neuvážená srovnání

Co se týká různých srovnání s historickými postavami a jevy, je to takový dlouhodobý český politický problém. Politici si libují zvláště v období nacismu.

Bendl chtěl evidentně nějak poukázat na spojení Hitlera a socialismu - jenom to jaksi popletl

Vzpomeňme na Miloše Zemana a jeho "Arafat je Hitler", na časté častování rétoriky politických protivníků termínem "goebelsovské propaganda", na výroky Občanské demokratické strany o "grosstapu", které byly přímou součástí kampaně před doplňovacími volbami do Senátu a do krajských zastupitelství.

Jako by ti lidé byli nacismem nějak uhranuti.

Teď se o jedno čerstvé přirovnání a o slušný poprask postaral středočeský hejtman a člen ODS Petr Bendl, když řekl v novinách absurdní výrok, že nacismus přišel ze sociálně demokratických struktur.

Pak se opravil a řekl "národně-socialiastických", což je zhruba totéž, jako říct, že cyklokros vychází z cyklokrosařských struktur. Bendl chtěl evidentně nějak poukázat na spojení Hitlera a socialismu - jenom to jaksi popletl.

A když to pak měl vysvětlit, prohlásil: "Připouštím, že to vyjádření je na hraně, ale je na hraně také proto, aby se o něm mluvilo, je to také proto, abychom přemýšleli o tom, co se děje v České republice".

Obratnost jako by opravdu nepatřila k vlastnostem, jimiž někteří členové ODS oplývají. Co má stávající česká sociální demokracie společného s Hitlerem, ví Bůh. Každopádně Bendlův výrok ČSSD pořádně rozmázla a ODS měla z ostudy kabát.

Kampaň před doplňovacími volbami do Senátu a do krajských zastupitelstev byla vůbec vzepjatá a nevkus jí dominoval na obou stranách, mluvíme-li tedy o ČSSD a ODS.

Stačí jen připomenout sociálně demokratické velmi vtipné hrátky se jménem šéfa ODS "Tupolánek" nebo heslo Stanislava Grosse "stop modrým tunelům".

Gross se snaží přesvědčit voliče, že teď jde Česku kvůli pravicové hrozbě bezmála o život. Ve skutečnosti jde hlavně o jeho pozici ve straně

Zmíněná předvolební kampaň by svou vzepjatostí patřila spíš k volbám do poslanecké sněmovny. Proč takové emoční nasazení a tak obrovské finanční náklady? Protože i souboj, který za normálních okolností nemůže postavit politickou situaci v zemi na hlavu, mívá občas značný přesah - naposledy to ukázaly volby do Evropského parlamentu, po nichž padl premiér Vladimír Špidla.

Jeho nástupce Stanislav Gross se dostal do čela rozpolcené a upadající sociální demokracie z nouze a jaksi s podmínkou: notoričtí partajní kverulanti ztichli a čekají, až Gross ukáže, co dovede.

Proto všechny ty megakoncerty s Dr. Janečkem a hvězdami normalizační pop-music, řeči o nebezpečí, že nemocnice budou jen pro bohaté, proto deseti až stamilionové investice atd.

Gross se prostě usilovně snaží přitáhnout zpátky uprchlé voliče, přesvědčit je, že teď jde Česku kvůli pravicové hrozbě bezmála o život. Ve skutečnosti jde hlavně o jeho pozici ve straně.

I šéf ODS Mirek Topolánek jako by měl už dlouho zaděláno na potíže, zvlášť po aféře Kořistka a zvlášť vzhledem k tomu, že část vlivných občanských demokratů by jako leadera raději viděla někoho úplně jiného.

Do voleb do poslanecké sněmovny tedy Česko čeká řada veselých "kampaňovitých měsíců".

'Záchrana' před svobodou volby

V pátek, v první den voleb, prosadila ČSSD v poslanecké sněmovně, zákon, který má krajům znemožnit přeměnu nemocnic v obchodní společnosti. Kraje loni převzaly od státu 81 ze 198 fungujících nemocnic, z toho jich pětina byla na obchodní společnosti převedena, převod zbytku nebo jeho podstatné části se plánoval.

Tomu, co je soukromé, se čím dál víc nedůvěřuje, i když je to většinou úspornější, racionálnější a lepší, než to, co je státní

Proti zákonu se postavila ODS, pro byli vedle sociálních demokratů komunisté a někteří lidovci. Případ zřejmě skončí u Ústavního soudu, neboť ODS má za to, že jde o nadměrný zásah do krajských pravomocí.

Pravda je, že v nové politice ČSSD je to logický krok: tomu, co je soukromé, se čím dál víc nedůvěřuje, i když je to většinou úspornější, racionálnější a lepší, než to, co je státní.

A nejde jen o to, že se tomu nedůvěřuje, stát si hned dává za úkol, že by to mohl upravit, v horším případě zlikvidovat a rozhodovat sám. Socialismus se do Česka vrací pomalu a jaksi plíživě - v tomto ohledu je kooperace mezi ČSSD a KSČM takřka varující.

Připomeňme, že ministryně zdravotnictví Milada Emmerová nedávno se svými spolustraníky projednávala, že by se mohly znovu zestátnit soukromé lékařské praxe a taktéž sloučit zdravotní pojišťovny.

Socialismus se do Česka vrací pomalu a jaksi plíživě - v tomto ohledu je kooperace mezi ČSSD a KSČM takřka varující

Když se věc dostala na veřejnost, Emmerová v obavách z nechuti voličů náhle začala couvat, což vůbec neznamená, že se ke svým plánům za čas nevrátí.

Když se k tomu všemu připočtou takové věci, jako je nárůst počtu policejních odposlechů telefonních hovorů (řádově o tisíce), radikální zvýšení platů policistům, kteří tak berou mnohem víc než univerzitní profersoři, když se k tomu přidají takové novinky, jako je snaha omezit zákonem prodejní dobu v obchodech a zakázat prodej během svátků, skládá se dost nepříjemný obrázek: byrokracie a různé státní složky, rozhodující za občany, kteří přece nemohou být ponecháni na pospas vlastní svobodné volbě.

Politický komentátor Reflexu Bohumil Pečinka o tom tento týden psal docela trefně:

"Jestli si máme vzít z 20. století nějaké ponaučení, pak to, že ztráty svobod nepřicházejí jen když někdo někde udělá převrat, ale jsou vyústěním dlouhodobějších kroků."

"Začíná to především omezováním ekonomických svobod, důsledkem čehož je větší závislost lidí na státu. Postupně to přechází na svobody politické a ...na konci je třeba omezení svobody projevu."