BBCCzech

Zpoza velké louže, u televize, kde se celou noc odehrávala válka barev - červené s modrou - sledovali prezidentský souboj Američané, kteří z různých důvodů žijí nebo se právě ocitli v Praze.

Praha už dávno není tím bohémským místem z prvních let po listopadu 1989, kdy zde v jednu chvíli pobývalo až třicet tisíc Američanů.

V pražských barech to prý alespoň na chvíli vypadalo na návrat starých časů. Hlava na hlavě a cizinec, kam se podíváš.

O půlnoci středoevropského času je ve Sport Baru Zlatá Hvězda v pražské ulici Ve Smečkách na několika velkoplošných obrazovkách naladěna stanice CNN, zatím jen plná názorů a odhadů, výsledky z prvních států unie přijdou až za necelé dvě hodiny.

V baru si ovšem není kam sednout. Bill Klatte, psychoterapeut z Wisconsinu, je v Evropě na dovolené.

"Nejsem si jistý, doufám, že to bude Kerry, slyšel jsem, že nerozhodnutí voliči se přiklánějí spíše k vyzyvateli," říká Klatte.

Nelíbí se mi, co George udělal, především co se Iráku týče, ale také v domácí politice.

Mnozí lidé mají pocit, že on stojí jen za bohatými a těmi, kterým se vede dobře, ale že nerozumí potřebám středních vrstev a chudých. Irák pak ukázal, že jako politik spíše útočí na ostatní země, než aby s nimi spolupracoval, než aby se snažil například o jednotný postup v rámci OSN.

Co Američanům, jeho odpůrcům, asi nejvíce vadí, je to, že Usáma bin Ladin neměl s Irákem nic společného.

U jednoho stolu se Bill Klatte sešel s pětadvacetiletým Martinem Brokmanem ze Švédska, který několik měsíců dělá vědeckou práci na pražské technice.

upozorňuje na relativitu pojmů a dodává, že Švédsko je jasně pro Kerryho.

Ostatně jako většina Evropy a celý tento bar. Jeden středový, či dokonce republikánský pohled se ale přeci jen najde - u Čechoameričana Johna Peshela. Dvacet pět let žil v USA, teď v Praze zastupuje americkou firmu.

A z řečeného vyplývá, že John Peshel si narozdíl od mnohých ostatních nemyslí, že rozpor mezi oběma tábory, dvěma částmi americké společnostmi, je extrémně vyhrocený.

V hledání pravého republikána, Bushova voliče, pokračuji v hlouby noci v baru Jáma. Jeho majitel Max Munson, Američan, posledních deset let žijící v Praze, v naplněném baru provedl vlastní volební průzkum. 81 procent by volilo Kerryho, 11 procent Bushe. Mám prý ale smůlu, ona hrstka Bushových příznivců už před chvílí odešla.

V přesném opaku k názoru Johna Peschela si Max Munson myslí, že Amerika je rozpolcena jako sotva kdy před tím.

Jako podnikatel, majitel baru, je Max Munson s letošními volbami spokojen. O minulé volební noci, měl v tuto dobu, ve dvě v noci, v baru půltucet zákazníků, a zavíral.

Tentokrát je v Jámě plno, a otevřeno bude, dokud bude potřeba. Ale co kdyby se opakoval scénář minulých prezidenstkých voleb a na vítěze se bude čekat dny či týdny.

Rozjařené skupince u jednoho ze stolů je prý jedno, jak se dlouho se bude čekat na výsledky.

"Milujeme Bushe, a zůstaneme tady v baru, dokud nevyhraje," veselí se. Samozřejmě, že jde o žert, i oni stojí za Kerrym, a tak se od nich konečně i dozvím, proč stále nemohu narazit na republikána.

"Republikáni nemají rádi jiné země, takže jich v Praze moc nepotkáte, prostě neopouštějí státy, nebo prostě nevím."

Nad ránem se vracím na výchozí stanoviště. Před televizí ve Sport Baru Zlatá Hvězda zbylo okolo patnácti vytrvalců. Stanice CNN oznamuje aktuální skóre ve výrazný Bushův prospěch.

Učitel angličtiny Darren Crown z Kalifornie upozorňuje, že boj ještě nekončí:

"Myslím, že jde o nejdůležitější volby od roku 1968, jsou to i válečné volby, určující další směřování země. Špatná volba bude mít vážné následky."

Co je podle něho špatná či dobrá volba - to Darren Crown říct nechce. Ale ať už volby dopadnou jakkoli, čeká prý prezidenta nesnadný úkol - pokusit se sjednotit rozdělený národ.