Martin Hála sinolog

Na každý pád dokládají někdejší existenci takového politického uspořádání dochované materiální památky. Kupříkladu u nás ve čtvrti protíná osídlení široká ulice, jež kdysi oddělovala lidoveckou a sociálně demokratickou část obce.

Už podle toho, kde člověk bydlel, bylo zřejmé, zda straní flanďákům nebo socanům, jak se stoupenci obou politických stran tehdy navzájem titulovali.

Na našem kulturním nebi se znovu začínají objevovat normalizační hudební hvězdy naposledy pozorované v neutěšeném období 70. a 80. let

Rozdělovací třídu lemovala pohostinství nižších cenových skupin, jež se stávala častým dějištěm vášnivých politických sporů, přerůstajících občas v pouliční bitky.

Ve srovnání s těmito idylickými časy panuje dnes v politice chaos. Věci dospěly tak daleko, že pomalu nerozeznás pokrokáře od zpátečníka a socana od flanďáka.

Ve vládě dnes zasedají lidovci bok po boku se sociálními demokraty, aniž by je od sebe musel odtrhávat strážník.

Pro občana je přirozeně obtížné se v takovém propletenci vůbec nějak orientovat. Elementární politická kritéria, zavedená kdysi na prahu modernity Francouzskou revolucí, ztrácejí svou univerzální platnost.

Česká politická scéna dospěla do stadia postmoderního zmatku, a tomu je také třeba přizpůsobit pravidla orientace v tomto nepřehledném a zrádném terénu.

Nebude myslím na škodu porozhlédnout se na tomto místě po inspirativních příkladech z minulosti.

Normalizační kádry se nám vynořují nejen na hvězdném nebi české popmusic, ale také v temných kuloárech na ministerstvu vnitra.

Dávno před vymezením moderních měřítek politické pravice a levice posuzovali například staří Číňané dobové poměry podle pozorně sledovaných znamení Nebes, zpravidla neobvyklých přírodních či kosmických úkazů, jež jim spolehlivě signalizovaly buď řádnou vládu v Podnebesí, nebo naopak rozvrat, útlak a nadcházející rebelii.

Tato osvědčená předmoderní metoda, v literatuře obvykle nazývaná korelativní kosmologie, poskytuje užitečné vodítko i v dnešních postmoderních časech.

Poslední dobou jsem pečlivým pozorováním nebeských těles a neobvyklých přírodních jevů zaznamenal řadu poměrně znepokojivých skutečností, jež neváhám označit za varovná znamení Nebes.

Na našem kulturním nebi se znovu začínají objevovat normalizační hudební hvězdy naposledy pozorované v neutěšeném období 70. a 80. let.

Co více, tyto padlé komety se zpravidla vynořují nad obzor na chvostu nejvyšších státních představitelů, tedy v prostředí označovaném za standardnějších poměrů jako "politická elita".

Možná byste řekli, že jde prostě o projev pokleslého vkusu, já v tom však spatřuji varovné znamení o nadcházejícím strašlivém hněvu Nebes. Mohu to také v intencích teorie korelativní kosmologie doložit paralelními pohyby podezřelých těles na politické scéně.

Normalizační kádry se nám vynořují nejen na hvězdném nebi české popmusic, ale také v temných kuloárech na ministerstvu vnitra.

Nezvyklé kosmické úkazy

Zde se nám svéráznou kádrovou a platovou politikou začíná konstituovat další velmi nezvyklý kosmický úkaz, totiž policista s platem zvícím dvojnásobku univerzitního profesora, a s kariérním růstem započatým v době, kdy bylo ještě ministerstvo vnitra spolehlivým nástrojem jedné politické strany.

Svéráznou kádrovou a platovou politikou se nám začíná konstituovat další velmi nezvyklý kosmický úkaz, totiž policista s platem zvícím dvojnásobku univerzitního profesora

I bez velké průpravy v astrologii lze předvídat, že takto potichu rehabilitované a štědře odměněné kádry budou ve své loajalitě tíhnout stejným směrem, jako umělci ze stáje dr. Františka Janečka.

Tomu ostatně nasvědčuje i náhlé a nevídané vzepjetí protikorupční aktivity policie, když se jedná o představitele opozičních stran.

Z kosmologické korelace mezi hvězdnými pohyby v populární kultuře a kuloární politice vyplývá podle autoritativních komentářů ve starých čínských traktátech jediný závěr - na koho nezabere Kotvald a Hložek, na toho tu máme ministerstvo vnitra.

Ale přátelé, to už tady jednou bylo.