|
Velký filozof a normalizace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
9. října zemřel slavný francouzský filosof Jacques Derrida. Evangelický farář Miloš Rejchrt vzpomíná na Derridovu pražskou návštěvu, jež se odehrála za hluboké normalizace a měla pro myslitele dosti nepříjemné důsledky. V roce 1981 zavítal v Praze na filosofický seminář v bytě dnes profesora, tehdy topiče, Ladislava Hejdánka, filosof Jacques Derrida. Hned ve dveřích se svěřil s dojmem, že je sledován podivnými muži a pokus setřást je nástupem do vagónu metra na poslední chvíli nevyšel. Snažili jsme se před přednáškou dodat znepokojenému filosofovi klid a vysvětlili mu, že tak to StB běžně dělá: Na cizince stýkající se s disidenty se navěsí, auty i pěšmo monitoruje jejich pohyb, aniž z toho nutně plynou nějaké fatální následky, prostě rutina a čerpání rozpočtu. Moc se nám uklidňování nedařilo: snad i nervozita přednášejícího přispěla k tomu, že shromážděné publikum porozumělo filosofovu přednášení pramálo: Filosof v kriminálu "S takovou filosofií bych do kriminálu šel nerad," řekl v diskusi jeden z českých účastníků a jeho výrok se ukázal věšteckým. Filosof totiž druhý den do kriminálu šel. Okolnosti prozradil po svém opožděném návratu do Paříže. Magnetofonová nahrávka s jeho přednáškou o pražské zkušenosti došla do Prahy a tentokrát jsme rozuměli dobře. Profesor Derrida prozradil, že teprve při odbavovaní v odletové hale na ruzyňském letišti ho začala opouštět svíravá úzkost. U celní kontroly ho pobavil malý psík, který vesele dorážel na jeho kufr, až si veliký filosof říkal, že to přece jen nebude v tom socialismu tak zlé, když si celníci mohou brát na pracoviště své domácí miláčky. Leč veselý psík nebyl miláček, nýbrž služební pes narkoman. Psem označený kufr byl otevřen, po rozpárání podšívky objevili soudruzi dvojité dno a v něm kokain. V tu chvíli už filosofovi svitlo, že cílem sledovačů StB nebylo zjistit, ke komu jde, to věděli z jiných zdrojů, ale zajistit, aby se nevrátil příliš brzy do hotelu, kde byl ubytován. Filozof ve věznici Tam po dobu filosofovy nepřítomnosti zlaté estébácké ručičky pracovaly na vylepšení jeho zavazadla. Tvrzení, že drogu někdo do kufru podstrčil, zní málo přesvědčivě pro policii na celém světě, a tak údajný pašerák kokainu Jacques Derrida byl obviněn a umístěn na Ruzyni do vazební věznice. Soudruzi tentokrát ale šlápli hodně vedle. Jejich způsob zacházení s váženým filosofem způsobil v Paříži pozdvižení, do věci se energicky vložil i prezident Miterrand, a tak třetí den byl filosof s velikými omluvami propuštěn. Filosof mediální hvězdou Derrida se na chvíli stal v Paříži mediální hvězdou a jeho sláva prospěla i filosofům českým, razie proti bytovým filosofickým seminářům polevily. V pařížské přednášce uvedl Derrida spoustu zajímavých věcí, mně utkvěla tato: Když po několikahodinovém výslechu a nekonečném čekání konečně za ním zaklaply dveře věznice, pocítil úlevu. Obvykle se tento známý paradoxní pocit vykládá tak, že nejistotu vystřídala jistota. On ale úlevu při zaklapnutí vězeňských dveří vyložil jinak. V nás všech, protože jsme lidé, je uložena zkušenost zajatců, rukojmí, otroků, vězněných a pronásledovaných , a když se tato nevědomá paměť stane skutečností, přijde úleva. 'Mezi svými' Zaklapnutí katru znamená, teď jsi druhem nejen těch, s nimiž tě vrhli na celu, teď tě vzal mezi sebe velký zástup těch, k nimž patříš. Jsi mezi svými. Jsi teď ve světě, který znáš, který vyvstal ze zasuté kolektivní paměti. "Pamatuj, že i ty jsi byl otrokem v Egyptské zemi." To už Derrida neříkal, ale vždycky, když si tuto výzvu v Bibli čtu, na Derridovu lekci vzpomenu. Snad bude stačit už jen vzpomínat a pamatovat , abychom úlevu ze zaklapnutých dveří nemuseli prožít. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||